Liborův blog

Když jsem byl malý kluk, tak mi přišlo, že ze sportovního hlediska jsme "pupkem světa". Železný si házel jeden rekord za druhým, tenistky Novotná a Suková kralovaly tomuto krásnému sportu, Ivan Lendl byl (a dosud je) obrovským pojmem, na svůj nástup se chystal Martin Doktor a hokejisté patřili ke světové špičce (s menšími výkyvy). Ten dojem byl samozřejmě trochu klamný, ovlivněný mediálním důrazem na ta sportovní odvětví, kde se jednodnuše dařilo, čímž samozřejmě nechci tyto úspěchy nějak umenšovat. Když se ale tehdy zjevil někdo z naší země (ať už název byl ČSSR, ČSFR, atd.), kdo kdesi získal medaili, pohár, apod., tak mě to jednoduše zase tak moc nepřekvapilo, protože "co Čech, to sportovec" pro mě asi platilo více než pověstné "co Čech, to muzikant". Teprve postupující roky mě naučily ocenit všechny ty zdánlivě drobné a samozřejmé sportovní úspěchy našich spoluobčanů. Občas ale nastane paradoxní situace, kdy se podaří dosáhnout vynikajícího, unikátního ...

V roce 2015 Wolf Alice ohromili hudební svět svým skvělým debutem s názvem "My Love Is Cool". Bylo to hodně zajímavé album, které dokázalo velmi dobře kombinovat citlivé a pomalé písničky s těmi pěkně říznými. Druhá deska "Visions of a Life" z letošního roku kráčí ve stopách slavného debutu a je tak jeho velmi důstojným nástupem, což je jedině dobře, protože kapel, které po nadějné první desce velmi rychne pohasnou známe dost a dost. "Visions of a Life" mi dokonce přijde ještě o něco hudebně pestřejší než jeho předchůdce. Ellie Rowsell a spol. tak posluchačům představují "shoegaze" jako z počátku devadesátých let (jedná se o skladbu Heavenward), kdy máte skutečně neodbytný pocit znovu se ujistit pohledem na CD (nebo na displej mobilu) o tom, že jste si nepořídili nové album Slowdive, ale že to jsou skutečně ti Wolf Alice, kteří na další skladbě dokážou přepnout do pěkně divoké "Yuk Foo". Ano, jsou to oni. "Visions of Life" tak...

Válka v Indočíně je zajímavým a z filmařského hlediska možná i trochu opomíjeným konfliktem. Což je podle mě velká škoda, protože i pro nás Čechoslováky (respektive Čechy a Slováky) je to konflikt, kde bylo největší bojové nasazení našich hochů od druhé světové války. Pravda, sloužili v cizinecké legii, což bylo z hlediska tehdejších československých zákonů dost přes čáru, ale stejně... Před několika lety jsem četl skvělou knihu Ladislava Kudrny s názvem "První vietnamská válka na pozadí osudu Ladislava Charváta". Autor v ní dokázal velmi poutavou formou upozornit na u nás upozaděný ozbrojený konflikt a skvěle přiblížil tamní atmosféru. Film Četa 317 (z roku 1965) jde v podobných stopách, nesnaží se o nějakou patetickou glorifikaci válečných hrdinů, nesnaží se ani o adoraci války jako takové a testosteronu vojáků. Ve své podstatě je tak protiválečným filmem, který samotný konflikt zobrazuje náležitě syrově a realisticky. Podle mého skromného názoru by dost prospělo, kdyby si ...