Wolf Alice - Visions of a Life (2017

V roce 2015 Wolf Alice ohromili hudební svět svým skvělým debutem s názvem "My Love Is Cool". Bylo to hodně zajímavé album, které dokázalo velmi dobře kombinovat citlivé a pomalé písničky s těmi pěkně říznými. Druhá deska "Visions of a Life" z letošního roku kráčí ve stopách slavného debutu a je tak jeho velmi důstojným nástupem, což je jedině dobře, protože kapel, které po nadějné první desce velmi rychne pohasnou známe dost a dost.

"Visions of a Life" mi dokonce přijde ještě o něco hudebně pestřejší než jeho předchůdce. Ellie Rowsell a spol. tak posluchačům představují "shoegaze" jako z počátku devadesátých let (jedná se o skladbu Heavenward), kdy máte skutečně neodbytný pocit znovu se ujistit pohledem na CD (nebo na displej mobilu) o tom, že jste si nepořídili nové album Slowdive, ale že to jsou skutečně ti Wolf Alice, kteří na další skladbě dokážou přepnout do pěkně divoké "Yuk Foo". Ano, jsou to oni.

"Visions of Life" tak představuje pořádnou směs "indie kytarovek", "shoegaze", "folku", ale třeba i "noise rocku". Hodně zajímavé, hodně pestré a ... hodně dobré.

Někde jsem četl, že Wolf Alice původně zamýšleli být folkovou skupinou. Zní to možná trochu divně, ale když si jejich alba poslechnete jen trochu pozorně, tak mi asi dáte za pravdu, že ta folková složka tam je hodně přítomna. Minimálně jejich texty jsou docela zajímavé a netvoří jen jakousi "slovní výplň" ke kytarám a některé skladby znějí vyloženě tak, že si je možná v klidu i můžete zabrnkat u táboráku (např. "After the Zero Hour").

"Vision of Life" je jednoduše vynikající album, které jen dodává odvahy těm, kteří tvrdí, že v Británii se momentálně lepší kapela nepohybuje.