O těch českých pohádkách...

K Vánočním svátkům v naší zemi už řadu let patří sledování pohádkových příběhů v televizi. Ruku v ruce s touto tradicí ale jde hořekování nad tím, že klasická česká pohádka se vytratila kamsi do ztracena a dnes už něco podobného vzniknout nemůže.

Skutečně?

Podobné nářky slýchám docela často a předpokládám, že asi nebudu sám, komu to tak trochu leze na nervy. Trochu mi to připomíná vzpomínání na "staré a zlaté časy", které se už nikdy nevrátí, tedy na dobu, kdy bylo všechno lepší, tráva snad zelenější a pivo chutnalo lépe a bylo levnější. A jako v tomto případě, tak i pro pohádky podle mě platí, že se jedná o vzpomínky, které jsou přkryty příjemným sentimentem a člověk je má spojené s vlastním mládím, tedy s dobou, kdy bylo méně starostí (možná) a pokud nějaké ano, tak je další léta dokázala potlačit v paměti.

Filmové pohádky (stejně jako jiné filmy) jsou do velké míry produktem své doby, tedy je nejde úplně stoprocentně zopakovat v jiném místě a jiném čase. Snaha o natočení "klasické české pohádky" by tak připomínala touhu zopakovat úspěch němých komedií s Chaplinem. Asi by to už nebyla taková legrace, přičemž samozřejmě platí, že kvalitní humor může vzniknout kdykoli - a podobně je na tom i kvalitní pohádka.

Hořekování nad ztrátou klasických českých pohádek tak podle mě docela dost vypovídá o lidech, kteří takto strádají. Onen pohádkový svět, který byl vytvořen někdy před 60 - 30 lety byl mnohým tolikrát notoricky opakován, že v těchto lidech vytvořil představu bezpečného světa, kde vše funguje tak, jak má. Zkuste si někdy všimnout, kdo se na tyto klasické pohádky v tv nejvíce dívá. Jsou to skutečně děti? Nemyslím si. Podle mě se jedná o dospělé, kteří na podobných pohádkách vyrostli a představují pro ně výše zmíněný bezpečně známý svět, který se nevyplácí zpochybňovat a jakkoli modifikovat. Chtějí tedy vidět stále to samé (a přitom jiné).

Není divu, že takový divák není a nebude spokojen.