Pošťáci

Žena středního věku v pošťácké uniformě za sebou táhne velký vozík, který je naplněný vším možným, jen snad ne tím, co bychom od poštovního zaměstnance čekali. Jako sardinky se tam tak tisknou různé letáky na slevové akce, jejichž monotónnost narušuje jen retušovaná tvář prezidenta Zemana. Smutný pohled, který se mi naskytl dnes ráno.

Pomalu by se až zdálo, že na hlavní poslání své profese (listovní psaní a balíčky) už jaksi nezbývá místo.

Nebylo tomu ale vždy tak. Pošta měla historicky v našich zemích velmi dobré postavení. Už v 17. století často poštovní stanice plnily dokonce funkci jakýchsi hotelů, kde mohli movitější jedinci v klidu přenocovat. Být "poštou" (jak se funkce pošťáka dříve označovala) bylo solidní vizitkou a toto povolání často přecházelo z otce na syna. Poštovní služby pomáhaly zmenšovat vzdálenosti mezi tehdejšími lidmi.

Dnešek tuto starou nostalgii odvál. Je to pochopitelné, stejně tak totiž můžeme pociťovat stesk po starých kovářích a převoznících, nicméně pošta tu zůstává - často dokonce ve stejných budovách jako před mnoha lety a mnoha způsoby vlády v této zemi.

Je mi pak vždy trochu sentimentálně líto, když vidím, že pošťák je dnes něco mezi doručovatelem spamů a jakýmsi zařízením, které nabízí výherní losy a všemožné další pitomosti.