Derby

Fotbalové derby Slavia - Sparta patří mezi stálice české sportovní historie, vždyť se hraje už od roku 1896. Málokterá společenská událost má takovou minulost.

Jasně, mohlo by se říci, že jde jen o pitomý fotbal, ale to by bylo až přehnaně zjednodušené. Existují totiž i lidé, kteří se o ligové dění moc nezajímají, na fotbal nechodí, v podstatě jim to celkově přijde jako trochu pitomá zábava, nicméně někde v koutku duše se dvakrát za rok rozdělí na "sešívané" a "rudé". Derby je prostě svátek a patří k této zemi stejně jako Velká Pardubická, či běžecký závod Běchovice - Praha. Jedná se o události, které svým významem přesahují zařazení "sportovní klání".

Už ani nevím, na kolika fotbalových derby jsem byl přítomen v hledišti a už vůbec si nepamatuji, kolik jsem jich viděl v televizi. Určitě ne to úplně první, které se odehrálo v březnu 1896, jednalo se - tehdejší mluvou - o Národní zápas mužstev kopaný míč cvičících, který skončil smírně 0:0. Těžko dnes soudit, co oněch 121 platících diváků (mládež měla vstup zdarma) viděla za představení. Asi to byl trochu jiný sport. Prý tehdy i padl gól, leč nikdo si nebyl jist, zda v souladu s pravidly, takže se utkání v poklidu dohrálo a poté se besedovala a debatilo nad tím, zda byl "míč prohnán goalem" platný. Týmy se nakonec shodly, že ne. Dnes by to bylo dost podivné, co?

Tehdy byla ale jiná doba, je dobré si ji dokreslit několika dalšími perličkami, tak například hráči neměli žádný míč, ten musel zapůjčit dr. Rössler - Ořovský, což byl zároveň jediný člověk v Čechách, který fotbalu aspoň trochu rozuměl (měl doma anglická pravidla), se zápasem mu ale stejně pomáhal policejní nadporučík Cífka. Hřiště bylo vyznačeno motouzem (kdepak nějaké vápno...), branky se před zápasem složily (a po něm zase rozložily), takže nemělo ani smysl tvořit nějakou brankovou čáru. Zavání to pěknou fotbalovou romantikou, což?

Tak snad to zítra bude také dobré a pamětihodné. Vůbec bych se nezlobil za zopakování jednoho staršího výsledku (viz video dole). Ten zápas jsem tehdy u televize hodně prožíval a při neproměněné penaltě z kopačky Fořta jsem už málem házel flintu do žita. Předčasně, to, co následovalo, byl úžasný koncert.

Sportu zdar!