John Wyndham - Kukly (1955)

 Před mnoha lety jsem četl slavný Wyndhamův román "Den trifidů", bavil mě hodně a dodnes jej považuji za jednu z nejlepších knih, které jsem kdy četl. Doma pracovně některých zvláště bujným rostlinám na zahradě přezdíváme "trifidi" :).

Vím, že autor ještě přišel se známou knihou Midwichské kukačky (známé i z filmového plátna jako Městečko prokletých) a že třetici jeho patrně nejlepších knih doplňují právě Kukly. Neváhal jsem tedy a v knihovně po tomto svazku sáhl.

Příběh nás přivádí kamsi do relativně vzdálené budoucnosti. Od života tak, jak jej známe dnes (nebo jak jej Wyndham viděl v 50. a 60. letech) uplynulo už několik staletí. Lidé žijí jen na části planety (o které vědí, že je patrně kulatá), zbytek území je podle nich plný nehostinné pustiny, která není k životu, což neplatí jen o úzkém pásu území zvaném divočina, kde žije vše "nelidské". To je třeba upřesnit, tamní společnost se drží genetického purismu, kdy jakoukoli odchylku od normálu tvrdě trestá. Zmutovanou úrodu spálí, zmutované lidi (stačí mít o prst navíc) vyžene do divočiny, kde je ponechá svému osudu. Společnost je navíc silně fundamentálně nábožensky založena a moc se s nějakým humanismem a odůvodňováním svých činů nepárá. Do této situace vstupuje Wyndhamův hrdina - David. David je trochu jiný, více o věcech přemýšlí a nebere vše jako náboženské dogma. A také je trochu jiný, což se ale ukáže v knize až o něco později.

No a s tím se také pojí můj postoj ke knize. První polovina, kde se víceméně seznamujete se situací a s Davidem, mě dost bavila. Od okamžiku, kdy jsou "karty rozdány" je to ale podle mě o dost horší. Ne že by mě nezajímal další osud postav, nicméně bylo to poněkud nudnější a schématičtější čtení. Podle poznámek z doslovu je navíc také dobré číst Wyndhama očima potlačené sexuality. Strach ze světa postiženého globální katastrofou je z části také strachem z autorova vlastního selhání ve světě, který je tvrdě darwinistický. Wyndham neměl děti, s ženami to kulantně řečeno moc neuměl - nelze se tedy moc divit jeho úzkostem.

I tak je ale kniha určitě dobrá a autor obecně ve svém díle mnohokrát potvrdil, že dokáže být nadčasový, nebo minimálně inspirativní - ať už si o motivech jeho knih můžeme myslet cokoliv.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Meoskop

Virtuální pomníky

CID