Liborův blog

Bratři Mašínové, lidé, kteří svými skutky i po padesáti letech stále obrazně řečeno hýbou děním v naší malé republice. Co člověk, to názor na jejich počínání. Já zde přidám svůj osobní pohled na činy, jež je proslavily. Jablko nepadá daleko od stromu, toto rčení platí v případě bří. Mašínů dvojnásob. Jejich otec - Josef Mašín, jeden z pověstných Tí králů našeho domácího odboje - byl znám pro své odhodlání a odvahu, se kterou slavil úspěchy jednak na polích 1. sv. války, tak i v boji proti nacistickým okupantům. On i jeho synové jsou bezesporu osoby velmi odvážné, schopné i nejvyšší oběti - svého života. V jejich duších je archetyp (jakkoli toto slovo nemám zrovna v oblibě) asyrského bojovníka - trochu přeháním, vím - který jedná podle hlasu svého srdce (jistě, naslouchat svému srdci bez předchozí konzultace s šedou kůrou mozkovou bývá leckdy ošidné). A byl to právě hlas srdce, jež velel bratřím k útěku z ČSR, k čemuž bezesporu přispěla i jistě negativní zkušenost z komunistického vězen...

...a člověk se stane pyšným. Když hovoří (a to je většinou často), tak nemá potřebu naslouchat. Rád sám sebe poslouchá a rovněž rád chrlí na okolí svými slovy sám sebe. Pýcha je zcela v rozporu s jiným slovem, také začínajícím na "p", -pokorou. A právě pokora je to, co mnohým lidem - jak někdy pozoruji - chybí. Uvědomit si, že ten druhý člověk, je rovněž ČLOVĚK a nezáleží zase na tom, z jaké pochází sociální skupiny, či zda dokáže citovat Senecu v originále. Je pak těžké s takovými lidmi hovořit, či se nějak domluvit. Tedy, alespoň mně to moc nejde, i když ne vždy to asi zkouším naplno..

Prokop Drtina, před Únorem hrdina.. Po Únoru to šlo hladce, udělán z něj byl velký zrádce...

Údolí včel - Vláčilův majstrštyk. Včera jsem navštívil výstavu na Pražském hradě, jež byla věnována tomuto filmovému géniovi a musím říci, že mě příjemně překvapila. Jedinou nevýhodu bych spatřoval v tom, že výstava se věnovala jen dvěma filmům (Markéta Lazarová, Údolí včel) a samotnému Vláčilovi, nicméně zpátky k výše zmiňovanému snímku. Údolí včel je mým nejoblíbenějším Vláčilovým filmem. Silně je zde patrný vliv Vladimíra KÖRNERA, Údolí včel je tematicky podobné jeho skvělé knize (kterou mě uvedl do svého úžasného světa) s názvem Písečná kosa. Nadčasová témata konfliktu víry a srdce. Kamarádství a lásky. Fanatismu a zdravého rozumu. To jsou záležitosti, které se ve filmu řeší. Vynikající je ale rovněž i působivá hudba, kamera a celkové postavení scény. Údolí včel je právem klenotem v pokladnici českých (respektive československých) filmů. Pokud jste jej ještě neviděli a máte rádi filmy, které skutečně pojednávají "o něčem", tak není jiné možnosti, než hupsnout do nějakého ...

Film Once jest hitem filmové sezóny. Pozitivní kritiky na něj doslova vyrážejí z per renomovaných odborníků a kritiky negativní se skromně krčí v koutcích. Nějaký čas jsem se tomuto filmu raději vyhýbal a chtěl si počkat na jeho shlédnutí do momentu, kdy - s trochou nadsázky - Once-mánie utichne. Nemám ve zvyku chodit na premiéry filmů, neboť člověk bývá často pod vlivem toho, jak moc se o filmu mluví, píše, atd.. Tak tedy, film Once je příběhově prostinký a neoriginální jako máloco, závidět mu mohou zápletku snad jen erotické snímky. To, co drží film nad vodou jsou jednak přirozené herecké výkony, jež ale spíše než ze snahy o autentičnost pramení z toho, že se v drtivé většině jedná o neherce, či herce debutanty. Druhým pozitivním aspektem díla Once je hudba, která jej neodmyslitelně doprovází (něco jako svíčková a smetana) a bez níž by film nikdy nevznikl. Musím přiznat, že hudba z filmu není můj "cup of tea", ale je celkem líbivá a poslouchatelná. To samo o osbě ale na poř...

Internetový server novinky.cz (http://www.novinky.cz/clanek/133456-video-jak-vidi-dnesni-komuniste-unor-1948.html) "otiskl" zprávu o tom, kterak dnešní komunisté vnímají události v roce 1948. Při jejich četbě jsem byl - mírně řečeno - šokován. Tak např. pan Grebeníček "Považuji za účelovost to, když se mluví o puči, což je nesmysl, protože to všechno bylo v regulích ústavního pořádku,". To je skutečně výsměch všem obětem února 1948 a událostí, jež s tímto datem souvisejí.. Jak jinak lze nazvat postup KSČ od osvobození v roce 1945, soustavnou komunizaci sboru národní bezpečnosti, odvolávání nekomunistických důstojníků policie, uměle vytvořené demonstrace pracujících (kdo nešel, byl vyhozen z práce), domovní prohlídky (mnohdy bez povolení) v bytech a sekretariátech členů demokratických stran (nár soc, lidovci), vyzbrojení lidových milicí, znemožnění distribuce papíru pro nekomunistické tiskoviny, lživá obvinění (např. proti poslanci Krajinovi), Krčmaňský případ (atent...

Po delší době jsem zavítal na fotbalové utkání mého oblíbeného klubu SK Slavia a celé dvě hodinky venku mrzl a proklínal to protivné počasí..., nicméně konec byl radostný. Je to až zarážející, Slavia hraje o ligové prvenství a na stadion s kapacitou cca 19 000 se sejde jen něco málo přes 2000 jedinců... Ale, co mě zarazilo daleko více, byla reklama, jež se na stadionu vysílala během poločasové přestávky. Nějaký muž s tvrdým hlasem se v ní vyznával ze svého postoje k životu, např.:"nevím, zda ptakopysk je pták nebo ještěr....a von je ještě nějakej jinej balet než ten bílej z Madridu?....zajímá mě jen sport" atd.... Byla to reklama na deník Sport a ten muž v ní vystupoval jako primitiv. Znamená to snad, že se deník Sport snaží profilovat jakožto noviny pro primitivy? To snad ne... Podle mě to je z marketingového hlediska katastrofa, i když mezi tou hrstkou promrzlých fanoušků to asi nezanechalo hlubokou stopu.