Liborův blog

Legendární Pixies vydávájí třetí album po svém reunionu. Deska Beneath the Eyrie mi ze všech těch nových alb přijde jako nejlepší i s vědomím toho, že hodnotit hudební návrat legendárních kapel je vždy věc nadmíru ošidná. Pixies se na novém albu museli vypořádat s absencí basistky Kim Deal, kterou pro tento počin nahradila Paz Lenchantin (dříve např. A Perfect Circle). Paz svými vokály přispěla třeba k podle mě zdařilé "Los Surfers Muertos", i když pochopitelně názory se mohou lišit. Pixies si během let své aktivity (respektive rovněž neaktivity) vybudovali prakticky kultovní status a každá další nahrávka bude tímto statusem poměřována (jakkoli je jinak dobrá). To je pochopitelně problém, nicméně mám dojem, že Pixies se s ním vypořádali celkem dobře. "Beneath..." je velmi kvalitní deska, která je pochopitelně trochu jiná než jejich předchozí tvorba (slušilo by se říci, že snad více promyšlená, více vypiplaná, méně "špinavá"), nicméně étos kapely z ní jde v...

Za projektem Erik Sumo stojí Ambrus Tövisházi a jak už možná nejenom modrým jméno napovídá, tak pochází ze země Viktora Orbána, tedy z Maďarska. Tento sympatický chlapík se do mého hudebního srdce velmi pozitivně zapsal už v roce 2005 deskou My Rocky Mountain . Už tehdy se z alba linuly trochu netradiční asijské motivy. Na letošní desce však hrají prim. Projekt Erik Sumo už vypadal prakticky mrtvý, 8 let od poslední desky... Tím více jsem za toto album rád, protože je skvělé. Ambrusová zajímavá zvuková koláž obsahující prvky world music, popu, downtempa a elektroniky mě vždy dokáže spolehlivě dostat. Z desky je také poznat, že autor se v poslední době hodně věnuje skládání filmové hudby, "Mount Fuji" je totiž také trochu "filmová", respektive dost fragmentů si dokáži představit na stříbrném plátně. Ze skladeb určitě neopomeňte "Princess Mount Fuji" (vokály tu má Veronika Harcsa), která vychází ze starého japonského příběhu (snad z 10. století) o krásné hol...

S Jozefem Karikou jsem se poprvé setkal na vlnách Českého rozhlasu při četbě na pokračování, jednalo se o jeho starší knihu Tma, což je docela působivý thriller (chvílemi snad i survival horor) o tom, co se vše může stát, když náhle v zimě v horských lesích oslepnete (není to nic příjemného). I když mi to nepřišlo jako nějaká bůhvíjaká literatura, tak se to poslouchalo docela příjemně. Řekl jsem si tedy, že by možná nebylo od věci si od autora něco přečíst a má volba padla na jeho patrně nejslavnější dílo - Trhlinu. Karika se tu opět drží "svého kopyta", příběh se z velké části znovu odehrává (převážně) v horách během zimy. Tentokrát je to pohoří Tribeč. To se stalo mezi záhadology populární už dávno před vydáním knihy. Zvěsti o tom, že se tam občas podivně ztrácejí lidé lze vystopovat do devadesátých let (možná i hlouběji). Karika tohoto vděčného tématu poměrně dobře využil, v knize se totiž snaží o maximální možnou věrohodnost a buduje atmosféru autentičnosti. Sám sebe vtah...

HBO se činí, po skvělém seriálu Černobyl se na obrazovky tv letos dostal podle mého názoru ještě lepší počin s názvem Naši kluci (Our Boys). Byť to zatím má na csfd.cz "jen" v tuto chvíli 99 hodnocení a Černobyl přes 25 000. To, že izraelské seriály mají svoji dlouhodobou kvalitu asi není potřeba dlouze polemizovat. Často slouží i jako přímá inspirace mnohým americkým produkcím (Homeland). Názvy jako třeba Fauda, Bnei Aruba, Hatufim, apod. nejsou zcela neznámé i evropským divákům. Já sám si při sledování dalšího izraelského seriálu dokážu celkem spolehlivě rozpoznávat jednotlivé tamní herce (v "Naši kluci" je třeba Shlomi Elkabetz, kterého znám jako režiséra skvělého filmu Gett, či Shadi Mar´i, který se proslavil jako terorista Walid v seriálu Fauda). Izraelský filmový průmysl je evidentně ne zcela velký rybníček, nicméně plavou v něm velmi tuční kapříci. Uvedení seriálu Naši kluci (na kterém se s HBO podílela ještě tamní tv Kešet) ovšem doprovázela velká kontroverz...

Někde jsem četl, že letošní premiérův projev k výročí 17. listopadu by jeho nejlepším politickým projevem vůbec, prý celkem rozumný, takže snad i na samotného Andreje asi padl duch "Listopadu" a pookřál, či co. Já si to ale moc nemyslím. Předně jsem toho názoru, že nemá moc smysl si brát k srdci obsah Babišových slov, protože moc velkou vypovídací hodnotu nemá. Navic ostatně i jinak to moc velká sláva nebyla. Možná jsem jediný komu to vadí, ale zmiňovat ve svém projevu - za přítomnosti zahraničních státníků - že ČR je nejkrásnější zemí na světě, že tu jsou nejkreativnější a nejlepší lidé na světě, nepovažuji za moc dobré. Nejlepší na světě. To je podle Babiše ono vlastenectví. Věta "A vsadím se o co chcete, že ještě předběheneme spoustu ostatních zemí nejen v rámci Evropy, ale i celého světa", je další perličkou. Předběhneme v čem, v počtu exekucí, gentrifikaci? Úplně na mě dýchl duch devadesátek, kdy se Evropa vesela doháněla. Do toho ještě přimíchejme trochu oslav...

Z kraje tohoto roku přišli Ladytron po osmi letech s další řadovou deskou. Čekání to bylo dlouhé, členové skupiny se věnovali různým bokovkovým projektům a moc to na návrat s dalším albem nevypadalo. O to lepší je pak výsledné překvapení. Eponymní album je totiž skvělou deskou. Na jednu stranu to jsou ti samí Ladytron se svým typicky temným synťákovým zvukem a chytlavými melodiemi, na stranu druhou "Ladytron" zní přece jen trochu jině. Snad ještě o poznání temněji. Už obal desky ukazuje, že žádná velká sranda to nebude. Svým způsobem tak skvěle zapadne do současné nálady "dystopického" světa. Hudebně je to trochu jiné než předchozí "Gravity...", o něco blíže snad "Witching Hour". Lehce optimističtejší je snad jen závěrečná Tomorrow Is Another Day. Poslední dobou mi přijde pomalu jako určitý trend reflektovat současnou klimatickou krizi a chmurné vyhlídky stran budoucnosti v hudebních albech, někdy to už ní trochu jako klišé - poukázat na zjevné p...

Od té doby co si tak pobíhám světem jsem si pohrával s myšlenkou zkusit si nějaký ten závod v zahraničí. Jelikož se navíc pravidelně pokoušíme o objevování Řecka, tak volba padla právě na tuto zemi. Pečlivě jsem prosvištěl web Running Greece a runningnews.gr a volba vzhledem k časovým možnostem a výletářským touhám padla na ostrov Skiathos. Ano, takto půvabné je hlavní město ostrova. Skiathos se nachází v Severních Sporádách a mezi turisty je znám jako "ten řecký ostrov s divným letištěm". Posuďte sami, pro fanoušky pozorování letadel ideální záležitost.... Jezdí sem hodně Britů a ostrov obecně dost těží z toho, že se nedaleko natáčela filmové verze muzikálu Mamma Mia, na kterém si dost lidí ulítává a Řekové pochopitelně nechtějí nechat tento zdroj peněz ležet ladem. Najdete tu tak plavbu ve stylu Mamma Mia, možnost mít svatbu ve stylu Mamma Mia, či ve městě dokonce cukrárnu s názvem Mamma Mia, kde však překvapivě mají velmi dobré pochoutky. Ideální strava několik dní před zá...