Klad vzpomínek

Když jsem byl ještě malý hošík, tak televize nebyla tím "nosným" médiem, jakým je dnes. Jistě, lidé u televize trávili poměrně dost času, ale podoba televizních programů byla zásadně rozdílná od té dnešní. Vše byla syrové, neupravené, pravý opak dneška, kdy se i ..ehm.., když to přeženu, "koňský trus" zabalí do hezkého pozlátka a jde se s ním na trh - většinou úspěšně. "Koláče" sledovanosti rostou, "národ" se baví, tvůrci vydělávají peníze, jen tak dál...

Nechci říkat, že programová skladba naší televize (resp. televizí) byla před rokem 1990 horší či lepší než dnes, byla jen jiná, jako koneckonců celá společnost. Ale to, že nebyla zase až tak vnucována (nemám teď na mysli politické projevy atd...), propašovávána lidem do podvědomí v podobě jednoduchých melodií (tedy, asi i tehdy ano, ale rozhodně ne v takové míře) s blištivým obalem přesvědčujícím o koupi možná mělo za následek to, že člověk si více uvědomoval obsah sdělení (což vždy asi také nebylo úplně ok, ale to je na jiný článek..). Jako malý jsem rád koukal v tv na magazíny Magion, Vegu, atd... a na spoustu různých pohádek, které tam uváděli - např. na Čáryfuka. U toho jsem se prý dříve strašně nasmál (vzpomínám si na jednu scénku, kde Čáryfuk chce dostat zvuk z gramodesky - neví jak, tak si ji položí do nádoby a za rytmického mumlání ji tam roztloukává:-)). Asi před půl rokem ČT reprízovala některé díly tohoto - tuším že - britského seriálu. Bylo to pro mě velké zklamání. Zhýčkaný současnou televizní tvorbou, kvalitním obrazem ozvučením a vůbec - posunem doby jsem si to již nemohl užít. Kvalita se časem mění, jistě, říká se, že pravá kvalita nikdy nestárne, ale je to opravdu tak? Je na vině to, že už nejsem malý kluk? Nepodněcuje naši lásku k umění obecně již jen nějaký sentiment či "vzpomínka z mládí na něco krásného"? Doufám, že ne, ale Čáryfuk mi část mých iluzí vzal.