Lulu on the Bridge

Lulu on the Bridge (Lulu na mostě) (1998)

"Lulu" je film Paula Austera, který prý píše i (dokonce úspěšně) nějaké knihy, nicméně zpracovat Lulu jako knihu se mi zdá velmi obtížné - ba přímo nemožné. Možná právě proto P. Aster sáhl po filmu.

Hlavní hrdina je saxofonista Izzy (Harvey Keitel), který je při svém vystoupení postřelen nějakým šílencem. Ze zranění se postupně zotavuje, ale už má jen jednu plíci (přestává kouřit) a tím pádem již nemůže hrát na "ságo". Utápí se v depresích a domnívá se, že zranění je jakýsi trest za jeho předchozí špatný život. Jednou najde v opuštěné uličce mrtvého muže, který má u sebe jen tajemnou krabičku se zvláštním kamene a ubrousek s telefonním číslem. Kámen má tu schopnost, že ve tmě svítí a lehce levituje. Navíc přítomnost kamene v Iziim probouzí kladné emoce, jakoby kámen dokázal činit dobro. Izzi zkusí zavolat na telefonní číslo z ubrousku a dovolá se mladé, začínající herečce Celii (Mira Sorvino)……..

Film je velmi zvláštní. Co bych vyzdvihl nejvíce je zajímavý příběh, který ve vás jistě dlouho zůstane a vy se budete z jemných střípků snímku snažit sestavit skládačku dohromady a přijít na to, co se vlastně během těch necelých 100 minut stalo. Záběry jsou i vhodně doplněny hudbou (povětšinou jazz), která se k atmosféře snímku hodí tak, jako asi žádná jiná. Kapitolou samu pro sebe jsou herci - Harvey Keitel i Mira Sorvino hrají výborně a W. Dafoe přímo fantasticky (tak, jak jsem na něj zvyklý). Lulu on the Bridge není poklidnou oddychovou na nedělní odpoledne před rodinnou večeří, ale je to film na dobu, kdy se plně soustředíte. V podstatě záleží na divákovi, kterou cestu filmu uzná za svou a jaké vysvětlení si vybere. Dalo by se říci, že P. Aster se nechává inspirovat D. Lynchem (záhadný snímek, zvláštní jazzová hudba, výrazní herci, lehce ulítlé a záhadné postavy).

VAROVÁNÍ: pokud se chystáte film vidět a nechcete aby vám byla prozrazená jeho část, tak další řádky kurzívou raději nečtěte.

Já jsem přijal za svoji teorii, že Izzy v klubu po střelbě zemřel a další podstatná část filmu je vlastně jen iluzí jeho odumírajícího mozku, kdy se snaží pomocí kouzelného kamene změnit, neboť ví, že vedl špatný a sobecký život. Nicméně i v této iluzi selže a svoji lásku ztrácí. Závěrečný Izzův pláč si pak můžeme vyložit i jako nářek nad promarněným životem.