Voda - sníh - bláto...stojí nám to vůbec za to?

Tak nám konečně po dlouhé době napadlo něco sněhu, což jistě mnozí z nás kvitují s nadšením. Proč také ne. Už si ani nepamatuji, kdy naposled má očka vyděla tolik sněhu. Loni to rozhodně nebylo...

První den co napadl sníh jsem šel s kamarádem venčit jeho psa někam za naše město a bylo příjemné sledovat jak i "němá tvář" má radost z bílé nadílky. Nicméně i na sněhu je mnoho negativ...např. včera jsem musel vlákem do Prahy a díky sněhové nadílce jsem cestu jež normálně trvá 70 minut jel asi 3 hodiny. To člověka nepotěší, obzvláště když spěchá...naštěstí se nejednalo o zkoušku (tu jsem mimochodem úspěšně skládal dnes - musím se trochu pochlubit). Další potíž je, že ve sněhu se velmi obtížně chodí, takže musíte pomocí rozličných nástrojů uvolnit cestu ke svému domečku, což je také nepříjemné, neb venku panuje celkem zima (a cesta se za chvíli zase zanese - protože ta bílá neřest neustále padá z nebe). To mi připomíná...když jsem byl malý chlapec (dávno již tomu), tak mi pochopitelně starší lidé (ať již rodiče nebo známí) nakukali různé nesmysly, např. že sníh je peří z podušek andílků a padá na zem když se andílci v nebi perou. Krásné. Ale nemá to na jednoho mého kamaráda, který pravidelně v neděli sledoval Studio kamarád a hltal různé soutěže o ceny (kolo, knihy, atd..) a také věřil, že ta cena se poté divákovi doručí skrze obrazovku - prostě mu ji nějak po odvysílání pořadu prohodí:-). Krásné.

Tak nevím, mám mít z toho sněhu radost nebo ne? Jako malý jsem v zimě chodil stavět sněhuláky, sáňkovat, ale dnes...už by to asi stejně nebylo ono, i když toho sněhuláka bych si možná mohl postavit, ne? Takového malého, na zahradě....