El Laberinto del Fauno (Pan's Labyrinth )

Tento film jsem viděl skoro před 14 dny. Moc se mi líbil a říkal jsem si, že by nebylo jen tak od věci sem něco o něm napsat. Nedávno navíc "Labyrinth" získal Oscara za kameru...

Snímek se odehrává v roce 1944 ve Španělsku, kde se stále bojuje mezi "levicí" reprezentovanou partyzány a Francovými silami, jež jsou reprezentováni Francovými vojenskými silami:-). Tvůrce Guillermo del Toro (např. Hellboy, Princ bez království,..) nám zde vlastně předkládá příběhy dva. Jeden se blíží válečnému dramatu a druhý je čirou pohádkovou fantasy. Slyšel jsem (resp. četl) názory, že tento dualism jen filmu škodí, ale sám si to nemyslím. Má v příběhu svůj význam a představa dvou filmů, jež by z tohoto díla mohly vzniknout, se mi mnoho nelíbí. "Válečná" složka filmu je velmi naturalistická, realistická a fantasy složka je v mnohém jejím protikladem. Právě na konfrontaci těchto dvou světů je film také z části založen.

Hlavní hrdinkou (mimochodem velice přesvědčivě zahranou) je Ofélie, která přijíždí se svoji matkou (jež je manželkou fašistického důstojníka Vidala - neméně skvěle zahraného) na prastaré místo, kde se nachází vojenský tábor, který je zde za účelem potlačení tamější partyzánské buňky. Ofélie je citlivé dítě, svět vnímá svýma očima, pohledem dítěte zasněného ve světě pohádek. Je kontaktována jakousi zvláštní bytostí, možná vílou, a později také faunem (ten mimochodem působí velmi děsivě), kteří ji zadávají různé úkoly, po jejichž splnění má být znovu přijata do podzemního království. Ofélie je totiž podle nich dcerou podzemního krále (nebo spíše její x-tou inkarnací). Jak se s tímto úkolem ve světě 2. světové války Ofélie vypořáda? Na to se už podívejte sami:-).

Divák má v podstatě 2 způsoby jak k tomuto filmu přistupovat. Jednak můžete akceptovat existenci obou světů (jak toho skutečného, tak i toho fantaskního), v tom případě pro vás asi bude konec filmu určitým happy endem. Druhou možností je ale brát fantaskní složku jen jako fantazírování Ofélie, jež nemá s realitou nic společného. Podle této možnosti může mít konec i jiné kontury.... Já osobně se přikláním k možnosti první, ale právě takovouto otevřenost považuji za veliký klad filmu. Osobně nemám moc rád filmy, kde je však jaksepatří zdůvodněno a vysvětleno. Podle mého názoru je často lepší ponechat prostor lidské představivosti.

Takže, pokud máte rádi fantasy (něco ve stylu Gainmanna a jeho Mirrormask) tak je to film jistě pro vás. Fanoušky militantních a válečných filmů ale asi moc nepotěší.

P. S. A ta kamera za kterou to dostalo cenu je vážně dobrá!