Etwas neues?

Co nového?

Máte někdy pocit, že váš život někdy jen tak líně plyne? Nic jej neruší, jen si tak odbíhá a občas nenuceně zívne… Z toho mám někdy docela hrůzu, připomíná mi to jakési pasivní čekání na smrt, jakkoli to zní drsně. V tu chvíli se vždy snažím něco aktivně dělat - cokoliv, např. psát sem na blog nebo navštívit své známé, které jsem již dlouho neviděl. Jiní lidé alespoň dodávají inspiraci. Nedávno se mi naskytla zajímavá možnost, kamarád mi nabídl místo lektora "english language" na jednom kurzu, který probíhá v našem městečku (respektive teprve bude probíhat), bez váhání jsem přijal. Přeci jen, v mém nuzném finančním postavení studenta FFUK si nemohu dovolit odmítnout nabídku práce, která je peněžně ohodnocena. Sice mi to zabere nějaký čas, ale…aspoň ten čas nebude nerušeně plynout a zívat, to je přeci dobře, ne?

Mám z toho pochopitelně trochu starostí. Co tam jen bude za lidi? Znám je? Některé z nich asi určitě, přeci jen, naše město má asi 1200 obyvatel, znáte tu skoro každého (což má svá pozitiva i negativa). No… snad to nějak zvládnu.

Docela chápu např. důchodce, kteří již nechodí do práce a mají tooooliiiik volného času, že ani neví co s ním. Dostaví se jakási prázdnota. Zahálka není dobrá. Já mám teď sice stále ještě zkouškové období, ale víceméně jsem již všechny statě, články, knihy a poznámky přečetl a jen tak někdy o večerech kontempluji, takže času je docela dost. Snažím se, aby mi neuniklo nic, žádná příležitost, možnost jak se nějak obohatit. Jenomže…někdy je to těžké. Minulý týden jsem byl s panem Jiřím Filipem (tímto zdravím, nazdar Georgi!) na Kladně, kde se konal Krajský sjezd Strany Zelených. Bylo to velmi zajímavé a já jsem Jirkovi vděčný za to, že mě tam přihlásil jako hosta. Sjezd mě obohatil, měl jsem možnost potkat lidi, které uznávám a s nimiž jsem si názorově velmi blízko (a vůbec mi nevadilo to, že v sále byla po celou dobu veliká zima a pan Bursík měl asi hodinu zpoždění). Víte, že já byl na Kladně teprve podruhé v životě? Přitom Kladno je pro mě velký pojem! Už odmala fandím tamním hokejistům (tvrdě a zarytě, navzdory tlakům svého okolí).

Morální poučení za závěr? Snažme svůj život na zemi žít kvalitně, to neznamená žít naplno a konzumovat jak nejvíce jen můžeme, kvalita spočívá v lásce k druhým, k pomoci a k obecnému prospěchu, jinak nám jen tak líně uplyne…a možná jen tak maximálně ležérně zívne…