Tolerance

Tolerance - často skloňované slovo. Musíme být tolerantní k tomu, k onomu. Jenže..., kde jsou meze tolerance? A je vůbec správné dávat toleranci nějaké meze? Vždyť přeci v místech, kam již nesahá tolerance, vládne netolerance. Slovo na první pohled (i poslech) povícero hanlivého nádechu.

Sám se snažím být tolerantní tak, jak to jen jde, často ale vaši toleranci mnoho lidí z okolí bere jen jako jakousi slabost, strach z neúspěchu (a co si budeme povídat, někdy to tak skutečně i je). S tolerancí se proti netolerantním neprosadíte. Někteří lidé jsou skutečně zatvrzelí, někdy se s tím potýkám v otázkách hudby. Pro mnoho jedinců totiž např. některé hudební žánry vůbec nejsou hudbou, ale jen zvuky. Jistě, také se mi nelíbí vše, co se dá pustit na hudebních přehrávačích, ale... říci o např. takových Kraftwerk že to není hudba ale jen zvuky? To je přeci hřích..a navíc už to trochu přesahuje problematiku tolerance. Tolerovat se toho dá skutečně hodně, ale rozhodně ne vše. Představte si takovou bezmeznou toleranci např. v partnerských vztazích. Budu tolerovat permanentní nevěru? Permanentní násilí? To už není o toleranci, ale o zdravém úsudku..., který ovšem mnoho lidí - podobně jako v otázkách hudby - postrádá, neboť jsou zatíženi svými osobními předsudky. Nedávno jsem s jedním svým kamarádem vedl rozhovor o tom, zda by mu vadilo, kdyby byl např. ministrem zahraničí muž (či dokonce - nedej Bože - žena) černé pleti. Přiznal že ano, sice také přiznal, že to nemá nic společného s logickými argumenty, ale přeci...ten pocit. Černoch přeci není Čech! A nikdy být nemůže.... nebo ano? Jsme natolik tolerantní společností, že bychom tolerovali mezi námi osobu jiné barvy pleti hlásící se k naší národnosti? U nás asi jen těžko, i když...vzpomeňte si na toho moderátora zpravodajství na Nově. Asi to přeci jen půjde...časem.