Haruki Murakami - Norské dřevo

Haruki Murakami - Norské dřevo
Kniha tohoto japonského autora byla napsána v roce 1987, nicméně její děj se odehrává ještě o dvě dekády zpět. Hlavním hrdinou je Tóru Watanabe, skrze něhož autor představuje studentský život v Tokiu v druhé polovině šedesátých let. Tóru však není hrdinou obyčejným, pochopitelně, řeší obdobné problémy jako jeho vrstevníci z různých časových období, tedy lásku, finance, atd.., ale jinakost Tóra (a koneckonců i ostatních postav knihy) pramení z jejich "nejapončnosti". Skutečně, spisovatel Murakami se ve své knize striktně vyhýbá japonským literárním klišé, které předchozí generace do knih zavedly. Myšlenkové pochody postav Murakamiho se spíše podobají našemu "západnímu" vnímání světa. Dobře to dokumentuje i výběr hudby, kterou postavy z knihy Norské dřevo poslouchají, často tu dominují Beatles, Doors, atd… Koneckonců i samotný název "Norské dřevo" je inspirován skladbou Beatles "Norwegian wood"..
Samotný děj by se mohl zdát při pouhém převyprávění velmi jednoduchý a neoriginální, ale tak tomu rozhodně není. Velmi hezky tu jsou například vyjádřeny vnitřní pocity hlavní postavy a motivy jeho rozhodování mezi dvěma ženami - tichou a psychickými neduhy sužovanou krásnou Naoko a excentrickou, veselou Midori. Co na knize velmi oceňuji je i popis míst, kde se děj odehrává. Tato místa jsou si vzájemně často v protikladu. Například Tóru se nachází v jisté - dejme tomu - psychiatrické léčebně, kde vládne pomalý životný styl a klid a krátce poté se dostává do Tokia, kde je to zcela naopak. Z řádku popisu pozadí čtenář velmi citlivě může vycítit tuto změnu a zmatek, jež se pak v hlavě Tórua (ach, ta čeština) odehrává. Tento popis umožní větši pohlcení knihou, což je jistě věc vlastní jen dobrým spisovatelům, ke kterým Murakami bezesporu náleží.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Meoskop

Obrázek
Znáte "Meoskop"? Možná ano, možná ne. Přitom meoskop je taková úžasná a stará věc. Kdysi dávno (v šedesátých, sedmdesátých letech) se meoskopy vyráběly kousek od Broumova (závod Hynčice). Jeden takový výrobek stál cca 35 kč, což nebylo zrovna málo, ale přesto ještě cenově dosažitelné. A co že to vlastně je? Meoskop je takový 3D prohlížeč, který si dáte proti sluníčku před očka (pro každé oko je tam jeden otvůrek) a můžete se kochat obrázky, jež se na tenkém kotouči vkládaly do samotného zařízení. Počátky působení tohoto přístroje u nás spadají do roku 1959 a já se mohu pochlubit, že jsem vlastníkem jednoho meoskopu s pěknou krabičkou plnou zajímavých "filmů", jež zobrazují na snímcích rozličné kouty tehdejšího Československa. Kupodivu po dlouhou dobu jsem ani nevěděl co se nám to skrývá v té tajemné a zachovalé krabičce s názvem meoskop. Až teprve nedávno - po návratu ze Slovenska - jsem si všiml, že mezi "filmy" se nachází i jeden s označením "Dobšín
Další informace

Virtuální pomníky

Smrt je neodvratné, vše živé směřuje ke smrti de facto ode dne svého zrození, obranou proti této skutečnosti pak může být mnoho forem, jež se mohou kulturně lišit, ale něco přesto mají společné. Třeba touhu něco tu po sobě na světě zanechat. Dávní králové a vládci stavěli monumentální pomníky své dnes již zašlé (a někdy i zcela zapomenuté slávy). Jména jako je Cheops, Feidiás (a koneckonců i ten Hérostratos, který si tak rád hrál s ohněm) se dostala do historie a i naše současná generace si je pamatuje, byť informace o nich jsou útržkovité, nicméně právě v oné paměti v podstatě přežívají dál (byť někdy jen jako legenda). Někteří lidé se snaží stát nesmrtelnými v podobě svých potomků. Koneckonců, byla to snad Arendtová, která tvrdila, že právě řecká touha po hledání nesmrtelnosti stála na počátku veškeré filosofie. I dnes se pochopitelně lidé snaží být nesmrtelní, někteří si plánují okázalé hrobky (a už vůbec třeba netuší, že po jejich smrti nebude nikdo, kdo by jim tam nosil květiny) a
Další informace

Hádej, kdo je vrah (2022)

 Na tento počin ze studia A24 jsem se docela těšil. Studio má totiž podle mě docela zajímavé výstupy, za něž hovoří jen namátkou skvělý horor "X", artové Aftersun, westernové Slow West, apod. I když se často na první pohled může zdát, že jsou to dost rozdílné snímky, tak hluboko uvnitř mají cosi společného. Tou společnou DNA je A24, tedy určitý filmový dojem podivnosti a specifického humoru, to vše protkané filmovými postupy typickými pro nezávislé snímky. S trochou nadsázky bych se nebál o tomto filmu prohlásit, že by se určitě líbil Agathe Christie, pokud by tedy její staromilská duše snesla pohled na líbající se ženy a na současnou hudbu "mileniálů". V zásadě by se ale - pokud film a jeho příběh obnažíme na dřeň - dalo říci, že se jedná o klasický "slasher" s relativně překvapivou pointou. Hlavní hrdinové jsou představeni trochu vágně a zprvu možná nejeden divák může mít problém s orientací u jmen a tváří, i v tom, kdo koho má/nemá rád. To první se čase
Další informace