Jiný kraj...jiný mrav

Inu, jiný kraj, jiný mrav... Je fascinující, jak vznikají různé tzv. "národní vlastnosti". Například o Češích se často říká (většinou v Čechách), že jsou pracovití (zlaté české ručičky) a muzikální (co Čech to muzikant). Bylo by zajímavé zjistit jak skutečně tyto přívlastky vznikají.... Tak například, o Němcích se traduje, že jsou přesní...pche...znám jednu Němku a...musím říci, že nepřesnost a jakási pohodlnost by mohla být její druhá jména. Dnes jsem ale pro změnu narazil na skupinku Italů v menze a ti do kategorie - emocionálně jednajících jedinců skvěle zapadly. Že by přeci jen na těch "národních stereotypech" něco bylo?...

Pokud ano, tak já rozhodně typický Čech nebudu, i když, otázka je, kdo je tím typickým Čechem. Nestojíme za těmito "národními stereotypy" náhodou my sami - Češi? Vždy docela rád sleduji, jak na nás (Čechy) nějakým způsobem reagují cizinci, jaké mají zkušenosti z návštěv našich měst a se setkávání se zdejšími obyvateli. Nedávno jsem viděl pohlednici, na které je obrázek Čecha, jak jej prý vidí cizinci. Vyobrazen tam byl zahradní trpaslík, kterak hrdě třímá v jedné ruce hokejovou hůl a v té druhé pivo..

Mám někdy pocit, že Češi často oscilují mezi dvěma polohami, mezi nekritickým obdivem ke svým předkům (boží bojovníci, atd.) a často velmi nízkému sebevědomí, které například kdysi velmi trefně vyjádřil tenista Petr Korda, když říkal něco ve smyslu, že jeho přestěhování na Floridu mu umožnilo porazit Samprase, neboť si začal více věřit. Je skutečně naše prostředí takové přízemní, dusící každou osobu, jež se vymyká "normálnosti"? Své by o tom mohl vyprávět Mácha, architekt Zítek a koneckonců i TGM.