Zvětšenina (Blow up) 1966

Zvětšenina je asi nejslavnějším dílem režiséra Antonioniho. Tento jeho vrcholný kousek nás přivádí do poloviny šedesátých let, kde se nám tvůrci snaží zobrazit společnost té doby ve vší své barevné kráse, ale zároveň zdvihají varovný prst před nebezpečím přetechnizované doby...
Děj filmu je poměrně prostý. Mladý fotograf Thomas je typickým mladým úspěšným mužem své doby, je bohatý, zajímá se o umění, ale také velmi egoistický a často i zlý ke svému okolí (nádherně to je vidět ve scéně s novými modelkami, které se ucházejí o práci). Jednoho dne vyfotí Thomas v parku několik snímků "laškující" dvojice, nicméně ženě - která tvoří polovinu té dvojice - se jeho počínání vůbec nelíbí a požaduje od něj negativy, pro to, aby je dostala, je schopna udělat skoro vše - dokonce Thomasovi nabídnout i své vlastní tělo. Thomas však přesto snímky vyvolá a při podrobnějším průzkumu zjistí, že na fotografiích zachytil probíhající vraždu postaršího muže - to je poslední osoba z té zmiňované laškující dvojice - . Rozhodne se ženu vypátrat, ale jeho pátrání přichází vniveč, nakonec se vydá do parku, kde mrtvolu nalezne za keřem.. Nicméně dalšího dne tam již není a Thomas se náhle cítí znejistěle ve svém postavení ve světě.. Nezbývá mu nic jiného než sledovat představení několika mimů, kteří hrají imaginární tenis. Tato scéna krásně demonstruje celkové vyznění filmu. Nejste si jisti, co je skutečnost a co realita. Člověk je zvyklý na to, že fotografie zobrazují stoprocentně věrně skutečnost, ale film se nám snaží říci, že to tak vždy být nemusí. Závěrečné Thomasovo zvednutí míčku a hození nazpátek mimům pak plně demonstruje toto rozpoložení.
Na filmu bych nejvíce ocenil jeho atmosféru, která je velmi působivá a zapamatovatelná. Většina záběrů je sice tak nějak zvláštně nasvícena, ale celkový dojem to (vzhledem k datu vzniku snímku) nekazí. Vše podbarvuje hudba skupiny Yardbirds, jejíž ensamble se ve filmu rovněž mihne.
Prostě a jednoduše - Zvětšenina je klasika a narozdíl od mnohých filmů "ze zlatého fondu" má co říci i v dnešní době.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Meoskop

Obrázek
Znáte "Meoskop"? Možná ano, možná ne. Přitom meoskop je taková úžasná a stará věc. Kdysi dávno (v šedesátých, sedmdesátých letech) se meoskopy vyráběly kousek od Broumova (závod Hynčice). Jeden takový výrobek stál cca 35 kč, což nebylo zrovna málo, ale přesto ještě cenově dosažitelné. A co že to vlastně je? Meoskop je takový 3D prohlížeč, který si dáte proti sluníčku před očka (pro každé oko je tam jeden otvůrek) a můžete se kochat obrázky, jež se na tenkém kotouči vkládaly do samotného zařízení. Počátky působení tohoto přístroje u nás spadají do roku 1959 a já se mohu pochlubit, že jsem vlastníkem jednoho meoskopu s pěknou krabičkou plnou zajímavých "filmů", jež zobrazují na snímcích rozličné kouty tehdejšího Československa. Kupodivu po dlouhou dobu jsem ani nevěděl co se nám to skrývá v té tajemné a zachovalé krabičce s názvem meoskop. Až teprve nedávno - po návratu ze Slovenska - jsem si všiml, že mezi "filmy" se nachází i jeden s označením "Dobšín
Další informace

Virtuální pomníky

Smrt je neodvratné, vše živé směřuje ke smrti de facto ode dne svého zrození, obranou proti této skutečnosti pak může být mnoho forem, jež se mohou kulturně lišit, ale něco přesto mají společné. Třeba touhu něco tu po sobě na světě zanechat. Dávní králové a vládci stavěli monumentální pomníky své dnes již zašlé (a někdy i zcela zapomenuté slávy). Jména jako je Cheops, Feidiás (a koneckonců i ten Hérostratos, který si tak rád hrál s ohněm) se dostala do historie a i naše současná generace si je pamatuje, byť informace o nich jsou útržkovité, nicméně právě v oné paměti v podstatě přežívají dál (byť někdy jen jako legenda). Někteří lidé se snaží stát nesmrtelnými v podobě svých potomků. Koneckonců, byla to snad Arendtová, která tvrdila, že právě řecká touha po hledání nesmrtelnosti stála na počátku veškeré filosofie. I dnes se pochopitelně lidé snaží být nesmrtelní, někteří si plánují okázalé hrobky (a už vůbec třeba netuší, že po jejich smrti nebude nikdo, kdo by jim tam nosil květiny) a
Další informace

Hádej, kdo je vrah (2022)

 Na tento počin ze studia A24 jsem se docela těšil. Studio má totiž podle mě docela zajímavé výstupy, za něž hovoří jen namátkou skvělý horor "X", artové Aftersun, westernové Slow West, apod. I když se často na první pohled může zdát, že jsou to dost rozdílné snímky, tak hluboko uvnitř mají cosi společného. Tou společnou DNA je A24, tedy určitý filmový dojem podivnosti a specifického humoru, to vše protkané filmovými postupy typickými pro nezávislé snímky. S trochou nadsázky bych se nebál o tomto filmu prohlásit, že by se určitě líbil Agathe Christie, pokud by tedy její staromilská duše snesla pohled na líbající se ženy a na současnou hudbu "mileniálů". V zásadě by se ale - pokud film a jeho příběh obnažíme na dřeň - dalo říci, že se jedná o klasický "slasher" s relativně překvapivou pointou. Hlavní hrdinové jsou představeni trochu vágně a zprvu možná nejeden divák může mít problém s orientací u jmen a tváří, i v tom, kdo koho má/nemá rád. To první se čase
Další informace