Prorazit zeď

Jsou lidé, které mám rád a mám z nich zároveň respekt. Většina z nich je rozumných a taktních, jenže bohužel ne všichni. Nejhorší lidé na světě jsou - podle mě - dogmatici, jedinci schopni vidět svět jen černobíle, přičemž oni se pochopitelně VŽDY nacházejí na té "bílé" straně.

Mám s nimi bohužel špatné zkušenosti. Většinou se snažím problémům vyhýbat - vím, není to nejlepší, ale toto už na sobě asi jen těžko změním - což platí dvojnásob o problémech s těmito lidmi. Někdy seberu trochu odvahy a snažím se problémy řešit, což je jistě dobře, navzdory tomu, že většinou nejsem iniciátorem těchto problémů. Jenže, takovíto lidé nejsou ochotni naslouchat, prostě jen vychrlí na jedicne své často pochybné argumenty a na případné nesmělé námitky v lepším případě nereagují. Jediný způsob - jak jsem zjistil - jak tyto lidi přesvědčit je chovat se stejně, prostě se tedy s nimi hádat, jenže na to já nemám náturu...ani chuť.

Tak tedy takovéto konfrontace prohrávám, vyklízím "kolbiště" i když vím, že oponent pravdu (ach, jak vrtkavé slovo) rozhodně nemá.