Umělý nebo umírající?

Měl jsem nedávno s panem Katolíkem (pokud čítáš, tak zdravím a ještě jednou děkuji za krásný dárek!) velmi zajímavou rozmluvu - ostatně jako skoro všechny naše rozmluvy. Vánoční stromečky - toť vskutku zajímavé téma! Drtivá většina občanů naší země si nějaký ten stromeček domů na Vánoční svátky pořizuje. Je to poměrně hezká tradice a dárky pod ním vypadají vždy velice stylově - proti tomu nic, ale jde spíše o to, jaký druh stromku mají lidé doma. V zásadě tu jsou dvě možnosti 1) umělý a 2) přírodní. Já sám se stavím za to mít doma přírodní stromek, protože jsem naň zvyklý a kus nějakého plastu by mi asi trochu vadil, nicméně chápu, že pro stav naší přírody to nebývá vždy zrovna ideální, když se koncem roku hromadně kácí stromky (v lepším případě legálně).

Těmto stromkům se narozdíl od těch "umělých" říká "živé" nebo "přírodní", ale terminologicky - jak pan Katolík upozornil - to není zcela přesné, naopak - mělo by se jim spíše říkat umírající. Někdy je to skutečně smutný pohled - krásná borovička je v lese utnuta, pak je v nějaké domácnosti nazdobena, aby postupně začala schnout a uvadat a následně skončit v sídlištním kontejnetu svoji krátkou životní pouť. Naše terminologie často nebývá přesná, označujeme za živé to, co nám před očima umírá...

Nejsem zrovna velkým příznivcem umělých stromků, ale zároveň se mi nelíbí striktní názor, jež je odsuzuje za jejich "neživost". Na lidském znásilňování přírody je velice hrozné to, jak si člověk často ani své prohřešky neuvědomuje. Stejně jako nacisté si neuvědomovali, že to, co dělají Židům je nějak zlé, tak si ani dnešní člověk neuvědomuje, že to, co činí zvířatům v obřích velkochovech je stejně tak kruté.

Bože, odpusť jim, neb nevědí co činí (tak pravil jeden dávno ukřižovaný Žid).