Kterak feministky potkaly pohádky a co z toho vzešlo..

Nejspíše jste již zaregistrovali odpor členek feministických hnutích (byť členství je často neformální) ke klasickým pohádkám. Důvod je nasnadě. Právě v těchto pohádkách - jež vznikaly v současné podobě někdy v 18., 19. století (a možná ještě dříve) - se nacházejí určité vzorce chování, jež malá děcka absorbují a pak i přijmou za své. Princ je statečný, spravedlivý, čestný a aktivně osvobozuje princeznu, která obvykle jen pasivně čeká na záchranu. Děti si z toho vezmou, že muži musí být iniciativní a ženy mají v lepším případě sedět doma a rodit děti. "Velké" záležitosti se pak mají nechat mužům, neboť ti jediní vědí co a jak. Feministky tedy často navrhují vytlačování těchto pohádek ze společnosti, dokonce jsem se doslechl i o aktivitách při tvorbě pohádek nových, kde statečné princezny skolí draka.
Inu, proč ne...
Ale sám se osobně domnívám, že jakákoliv násilná, nutící aktivita by zde nepadla na úrodnou půdu. Pohádky procházely stoletým vývojem a de facto tímto vývojem procházejí i nyní. Jen je to pozvolné, nestíháme to zaznamenat. Všimněte si třeba příběhů o Harrym Potterovi, kde ženy hrají stejně důležitou úlohu jako muži. Není to sice pohádka v pravém slova smyslu (rozdíl mezi pohádkou a fantasy bych tu ale nechtěl rozebírat), ale jedná se o knihu (respektive knihy) určené i pro mladé čtenáře. Domnívám se tedy, že nějaká restrikce v oblasti starých klasických (chcete-li anti-feministických) pohádek je trochu hloupá.
Podívejme se na to i z druhé strany, nejsilnější šachová figura je dáma - rod ženský. Vadí to snad šachistům (což jsou převážně muži) ? (Pravda, příklad to není úplně přesný, neboť figurka dámy se vyvinula zfigurky vezíra, ale stejně, to již dnes ví málokdo).