Přespříliš milý Libor

Dávat obrázky k článkům je jistě hezká věc, ale jak to udělat s články, které nemají žádnou konkrétní podstatu? Inu, obrázek sem hodím (jmenuje se Regret a tvůrce je člověk jménem Garland). Podle mě se jedná o velmi pěkné dílko, to jen tak na okraj...
Zpátky k věci. Nedávno mi jeden můj kamarád pověděl, že na něj často působím tak, že jsem na mnoho lidí až přespříliš hodný, milý. Nebyla to žádná výtka, nicméně mě to přimělo k zamyšlení se nad sebou samým, což nikdy není na škodu. Proč je člověk vůbec milý na své okolí? Ze své podstaty nebo z něčeho jiného? Napadá mě teď taková souvislost s jednou knihou, kterou jsem nedávno dočetl. Jmenovala se Únorová tragédie a napsal ji Hubert Ripka (člen národních socialistů a přímý aktér února 1948). V té knize popisuje - mimo jiné - i tehdejšího ministra zahraničí Jana Masaryka. Líčí jej jako člověka veskrze slušného,
citlivého a milého. Mezi řádky se však dá vyčíst, že Masarykova citlivost pramení z jeho slabosti, neschopnosti říci "ne", neschopnosti razit tvrdý, odhodlaný postup. Jak jsem pochopil, dle Ripky je (respektive byl) Jan Masaryk milý proto, že byl přespříliš citlivý a raději se konfrontacím vyhýbal..
Takže, je být "milý" skutečně vždy výrazem dobroty člověka?

Poznámka na závěr: k Janu Masarykovi mám i přes to vše kladný postoj.