Codělat, když...

...člověk ví, že by měl jít spát, ale nějak se mu nechce?

Zvláštní.... Jsou momenty, kdy vím, že usínání - nebo ten výraz ve tváři, kterým se jedna společnost hoností na reklamách s ministrem Schwarzenbergem - může budit všeobecné pohoršení, ale spánek je ...speciálně u mě.... věc značně záludná. Dělá si, potvora jedna nehmotná, co chce. Patřím mezi lidi, které dokáže vzbudit sebemenší zvuk a pokud už se tedy jednou probudím, tak jen s velikými obtížemi usnu znovu. Přitom spánek je věc značně osvěžující a příjemná. Už dávno vím, že se nevyplácí jít si lehnout po nějaké psychické zátěži, jenže...co dělat jiného, když je bakalářka "na krku". Někteří lidé radí, že je dobré se unavit fyzicky...budiž, jenže v mém případě mě pak bolí každý sval v nebohém těle a to se usíná sakra těžko.

To co nedokáži snad skoro nikdy je usnutí za bílého dne. Jakoby mé tělo v nějakém masochistickém koutku své duše nevydrželo pohled na sluníčko venku a nutilo se k nějakým - byť sebezbytečným - aktivitám. Inu, spánek je věda (pamatuje na film Nauka o spánku? ). Víte - ale asi víte, pokud jste zrovna nepropadali z matematiky - že spánkem strávíme cca třetinu života? Kolik mohl Shakespeare napsat děl, kdyby vůbec nespal. Kolik mohl Jágr dát branek, kdyby neustále hrál hokej.....a kolik by mohli diktátoři všech zemí poslat na smrt lidí, kdyby si čas od času nemuseli schrupnout? Vida, on je ten spánek i takto k něčemu dobrý...