Životy těch druhých (2006)

Životy těch druhých jsou velmi zajímavým německým filmem, který se obrací do minulosti, konkrétně do krušných osmdesátých let v NDR, kde společenská realita není zase až tak odlišná od té v ČSSR. Tajná policie - Stasi - má obrovskou armádu příslušníků, udavačů, posluhovačů, kteří drží stát pohromadě. Jedním z pracovníků Stasi je i Gerd Wiesler, člověk, kterého budete od prvního záběru patrně nenávidět. Jeho stalinské metody vyšetřování jsou opravdu velmi tvrdé a nekompromisní. Právě on je nasazen na režiséra Georga Dreymana, jenže je sice režimu loajální, ale .... co kdyby.

Pozorování života svého objektu však má určitý vliv i na agenta Wieslera.

Tvůrcům se ve filmu povedlo dobře vystihnout atmosféru totalitní společnosti, kde i stěny mají své uši. Atmosféru strachu (o zaměstnání, studium svých dětí,..), tvůrčí nesvobody a beznaděje.

Film se snaží ukázat, že mnozí důležití pohlaváři režimu podle pravidel tohoto režimu ani nežily. Právě to nejvíce vadí Wieslerovi. Gerd Wiesler je člověk zásadový, oddaný službě vlasti. Proto pohrdá některými svými nadřízenými, kteří jsou falešní, oportunističtí a moc využívají jen pro svůj osobní prospěch. Postava Wieslera je napsána velice hezky, o jeho soukromí sice padne jen málo zmínek (a záběrů), ale dozajista je to člověk osamělý, který celou svoji energii věnuje práci. Wiesler zde působí v kontrastu proti ministrovi Bruno Hempfovi, který je patrně ztělesněním těch, jimiž Wiesler pohrdá.

Ze Stasi v tomto filmu jde strach...schválně si počkejte, až zaklepou na dveře - jejich praktiky se moc nezadají s gestapem.

Film se mi lbil pro zajímavost svého tématu, neokoukané tváře a libozvučnou němčinu.