Proč lidé píší do knih?

Právě se pročítávám knihou od Prokopa Drtina s krásný názvem - Československo můj osud (Kniha života českého demokrata 20. století). Jedná se o osobní paměti tohota významného demokratického politika, byť viděné s odstupem cca 30 let.

Jak pozvolna mé oči projíždějí řádky a ruce následně obracejí stránky, tak narazím na jedné straně na křiklavě červený nápis, který tam patrně nějaký předchozí čtenář nechal zvěčnit pro budoucí generace čitatelů této publikace. Jedná se doslova o tři slova :-), a to "svině" a spojení "poslanecká imunita?". Jen tak pro vysvětlenou. Tyto "vpisky" se objevují v kapitole, ve které Prokop vzpomíná na lidové (retribuční) soudy, které sloužily k potrestání zrádců národa pro druhé světové válce. Mému předchůdci se patrně nelíbilo to, že v rámci těchto procesů byli potrestáni i ti, na něž by se mohla vztahovat poslanecká imunita. Inu, názor máme každý svůj, ale vpisovat jej do knih, které ještě navíc nejsou naše? Já sám si do svých knih poznámky píši...vzpomínám si, že do jednoho Schopenhauera jsem si tak čile zatrhával, že jsem nakonec shledal, že mám podtržen takřka celý text knihy:-). Nicméně do půjčených knih bych si to asi nedovolil. I když....podtržení, která provedli jiní čtenáři, mi již kolikráte pomohla v lepší orientaci v textu a často tedy ušetřila námahu, nicméně to se nedá tvrdit o těchto vpiskách neznámého čtenáře. Na druhou stranu, aspoň jsem se u nich zasmál :-).

Jelikož sdílená radost je násobená radost, tak se pokochejte fotem dole. Ale..rukopis měl pisatel (či snad pisatelka?!) docela dobrý, ne? :-)