Kopaná...

To jsem se zase jednou těšil na to, že si pustím dobrý fotbalový zápas, který skončí uspokojivým výsledkem... Smůla. Pocit hořkosti přetrvává, ale musím si přiznat, že tyto události již neprožívám tolik, jako když mi bylo třeba nějakých patnáct let.

Velmi živě si pamatuji, jak naši hráli finále mistrovství Evropy v anglickém Wembley roku 1996 proti celku Německa...vedli 1:0 gólem z penalty, jenže pak na hřiště přišel nějaký Bierhoff (snad to jméno píši dobře) a vše bylo jinak. Ten večer jsem byl opravdu znechucený. Jsem snad dnes více odolnější? Možná. Třeba to ale také bude tím, že čím je člověk dospělejší, tím má více jiných zájmů (a také logicky i více starostí) a něco takového jako zpackaný fotbalový zápas jej zase až tak nerozhodí..

P. S. Držte mi palec (či nějakou jinou část těla), zítra jdu na zkoušku a nevidím to moc dobře..