Bezvýznamnost člověka

Včera jem se byl po dlouhé době podívat v katedrále sv. Víta. Je to skutečně úžasná, fascinující stavba, která by se dala obdivovat celé hodiny, a i to by možná bylo málo. Pamatuji se na dobu, kdy jsem byl ještě malý chlapec, na chvíle, kdy jsem se té veliké a krásné katedrály docela bál. Připadal jsem si pod ní tak nějak malý, bezvýznamný a...možná jsem se tehdy i trochu bál, že na mě spadne . Po vstupu do budovy to nebylo o moc lepší. Ten vysoký strop ve mně tehdy vyvolával docela i hrůzu. Měl jsem obavy z toho, že se mé tělo jaksi nekontrolovatelně vznese do vzduchu, až k samotnému stropu, a pak zbuchne dolů. Zvláštní.. Nyní již podobnými představami netrpím, ale určitému jemnému mrazení v zádech jsem se přesto včera neubránil.

Staré stavby jsou úžasné v tom, že samy o sobě vyprávějí veliký příběh. Mají v sobě kus historie. Možná víte, že tato katedrála byla dostavěna až roku 1929. Promítá se v ní tak tedy takřka celý osud našeho národa od úsvitu věků. Ruce stavitelů od Matyáše z Arrasu až po pana Mockera - lidí ze zcela odlišné doby a odlišné mentality - přispívaly k dostavbě tohoto monumentálního díla. ...

No a teď trochu z jiného soudku. Katedrála sv. Víta se opravuje (bylo tam ještě včera lešení), což je bezpochyby moc dobře. Nicméně je jasné, že na všechny památky na našem území bohužel není dostatek financí. Důkazem toho budiž např. hrad Valdek (foto dole), který si svůj největší díl popularity vybral paradoxně až v 19. století (díky romantikům typu K. H. Máchy).

Tento hrad byl postaven asi někdy ve 13. století a sídlil na něm ve své době poměrně významný rod pánů Zajíců (např. pan Vilém Zajíc byl nejvyšších maršálkem i královským podkomořím za doby Jana Lucemburského). S koncem středověku však hrad začínal pozvolna chátrat a pustnout a dnes zde stojí již jen rozvaliny. Poslední dobou se však stav této památky ještě zhoršil, dokonce tam prý hrozí vstup pouze jen "na vlastní nebezpečí". Stavba se pomalu, ale rychle, rozpadá a jakákoliv rekonstrukce je - z mnoha důvodů - patrně již v nedohlednu.

Jistě, chápu, že stát se nemůže starat o kdejaký polorozpadlý hrádek, ale...zrovna Valdek má v sobě takovou zvláštní atmosféru (kterou mu tedy z velké části dalo sice až 19. století...), která svůj význam jistě má. A když pak člověk vidí, jak se na přislušném ministerstvu a památkovém ústavu leckdy nakládá s finančními prostředky..a že z ochrany památek se často poslední dobou stává jen business, tak to někdy až bolí....