Hadouken! - Music for an accelerated culture (2008)

Nu-rave = Hadouken! Hadouken = nu-rave.

Stručný podtitulek, že? Hadouken vtrhli na hudební pole doslova jako lavina a jejich tvorba se již teď dá nazvat fenoménem. Skutečně jsou tito hoši (a dívka) z Leedsu takovou senzací nebo jen lehce nafouklou bublinkou? Odpověď na tuto otázku jistě nebude lehká, ale pokusím se o ní.

První (a zatím poslední album) tohoto seskupení spatřilo světlo světla 5. května 2008 (ano, na moje narozeniny!!:-)). Hadouken! jsou od té doby hodně "propíráni" časopisy, webovými stránkami, které se zabývají hudbou. Někteří v jejich tvorbě vidí jakési pokračování legendárních Prodigy. Podle mého názoru jsou ale Hadouken! něco více než jen pouhá kopie Prodigy zasazená do roku 2008. Ve své hudbě kombinují i mnoho jiných stylů. Dá se tu najít bezesporu retro, rave, nu-rave, postupy taneční hudby, punková zuřivost i jistá nadsázka...a...vulgarity :-). Jejich styl se často také popisuje jakožto směs raveu a grindie (což je poměrně nový hudební termín představující jakousi směsici rockové hudby s mc´s a příměsí tanečna).

Album Music for an accelerated culture (cítíte tu spojitost s Prodigy a jejich albem Music for the jilted generation?) obsahuje jedenáct skladeb, z nichž bych asi nejvíce vyzdvihl "Game over", "What she did" a dosti pomalou "Driving nowhere", které sice do konceptu alba zrovna moc nezapadá, ale jinak má své nesporné kvality. Zvuk Hadouken! zde zní dosti naštvaně. Texty jsou plné vulgarit a dravé energie, tak příznačné pro dnešní uspěchanou (accelerated) dobu (culture). V tomto dochu se nese rovněž celá deska, která je dosti rychlá, minutáž se mi zastavila na 36:57.

Jsou tedy Hadouken! novým objevem raveové scény, znamenají comeback tohoto žánru? Podle mého názoru z části ano. Jejich debutová deska je skutečně skvělá, ale otázka je, zda jim tento postup vydrží i na dalších albech. Přál bych si aby ano, ale nemyslím si to....