Smutné výročí

11. září 2001 je jedním z těch dní, které si člověk - pokud je zažil - bude pamatovat asi po celý život. Podobně na tom patrně může být 17. listopad 1989, či 1. leden 1993. Tedy, z událostí, jež jsem prožil i já. Je pochopitelné, že tu nejnovější si pamatuji nejlépe. Byl krásný, docela ještě slunečný zářijový den a já se připravoval k nástupu na jazykovou školu v Berouně. Poslouchal jsem nějaké cd a po očku sledoval zapnutou televizi, na které se náhle zjevil dole informační panel s textem, který ohlašoval nám již dnes velmi známé události. Překvapilo mě to, nicméně jsem si stále nemyslel, že by se jednalo o něco zcela výjimečného. K teroristickým útokům docházelo i tehdy poměrně často. Zprávě jsem nevěnoval velkou pozornost, jenže pak televize zařadila mimořádné zpravodajství, což znamenalo, že se skutečně "něco" děje.

Pamatuji si, že při rozhovoru s přáteli jsme neřešili takřka nic jiného. Pryč byly "důležité" otázky typu "jak to o víkendu hrála Slavia".... A ještě si pamatuji, že toho dne večer mi jeden z mých známých říkal, že pokud USA půjdou na Afghánistán, tak si pěkně vylámou zuby a srovnával tuto potenciální válku s tou ve Vietnamu... Inu, již tehdy bylo v módě kopnout si od USA.

Od těchto dní uplynulo již 7 let, což je docela dlouhý čas. Mnohé se od té doby v mém životě změnilo (něco k lepšímu a něco naopak, ale tak už to bývá) a i leckteré mé názory dostaly podstatných úprav. Zároveň mi však přijde, že zase tak dlouhý čas to na druhou stranu není. Co je v historii 7 let? Jsou události, jež lze považovat za historické mezníky. 11. září k nim bezpochyby patří. Neměli bychom zapomínat na to, že hrozba terorismu může zasáhnout i nás (který jsme obrazně řečeno "za bukem") a neměli bychom se tedy chovat jako hobiti od Tolkiena. Zároveň bychom však neměli propadat strachu, protože to je přesně to, oč teroristům jde a koneckonců je to dosti pádný "argument" pro některé politiky pro to, aby jen upevnili svoji moc a "osekali" práva svých občanů.

Prostě nebát se (a nekrást) - jak by řekl TGM.