Lehké magično

Nedávno jsem v časopise Reflex četl poměrně poutavý článek o tom, kterak esoterika a magično získávají stále větší vliv a popularitu mezi lidmi v tzv. západním světě. Je to jev jistě pozoruhodný a rád bych mu i zde věnoval několik řádek.

Sám mám s touto oblastí jistou zkušenost - byť je již dosti stará a možná vám přijde i poněkud úsměvná. Doma jsme vlastnili paperbackovou knihu, která vyšla někdy v roce 1970, s prozaickým názvem "Magický almanach". Jaký malý chlapec jsem si v něm často listoval a nejvíce mě upoutala první kapitola, kterážto se nazývala "Pythágorovo zrcadlo". Jednalo se v podstatě o matematické kolo (koneckonců byl to právě Pýthagoras, kdo prohlásil, že podstatou světa je číslo), na jehož ose jste mohli zadávat rozličná čísla (např. data narození, různých událostí, apod.) a pomocí kola jste s nimi prováděli všelijaké výpočty. Výsledek byl pak "ano" nebo "ne".... Světe div se...ono mi to tehdy docela vycházelo a já uvěřil. Dnes jsem ale starší a o podobných věcech si myslím své, proto mě právě velmi udivuje zájem o tyto "magické" věci okolo nás. Možná je to tím, že lidé mají v sobě určitou silnou potřebu jakéhosi mystéria, tajemna, které však moderní věda poměrně systematicky boří. Snad právě proto hledají lidé toto mystérium v esoterice, či např. ve fantasy literatuře, kde se mohou oddávat rozličným proroctvím, hledáním "vyvoleného", či "pravé cesty a osudu". V realitě něco takového moc často nemáme. Otázkou však také je, zda celý tento směr není ničím jiným než jen dobře vloženou módou, která v naší sice hodně techicky a racionálně založené společnosti - ale zároveň společnosti duchovně dosti prosté - našla vhodné podhoubí. Neměli bychom také zapomínat, že podobné okultní praktiky bývají také často silně nebezpečné, viz. např. nacisté a jejich záliby, která tak krásně popsal L. Feuchtwanger v knize Bratři Lautensackové..

Vždy mě totiž fascinovali lidé, kteří zcela se samozřejmostí věřili stupidním horoskopům a zároveň jiná víra (např. v Boha) jim přišla zcela beze smyslu.