Quo vadis dětská výchovo?

Tento článek píši v trochu naštvané náladě. Ano, vím, člověk by si měl vše vždy minimálně několik minut promyslet a až pak se k dané věci vyjádřit, leč…někdy jsou ústa (v tomto případě prsty) rychlejší než preventivní opatření šedé kůry mozkové.
Včera mě při cestě domů zastavili dva malí chlapci, věkem asi desetiletí, kteří slušně pozdravili (což od nich bylo hezké), ale pak se optali na to, zda nemám pro ně nějakou cigaretu. No hrůza. V tu chvíli mi došlo, že ten milý pozdrav mi byl určen jen proto, aby děcka dostala kýžený nikotin (což se naštěstí nekonalo). Situací jsem byl zcela zaražen, proto jsem se nezmohl ani na pronesení nějaké moralizující fráze. Škoda, příště bych to měl napravit..
Nechci vypadat jako starý, moralizující důchodce, ale mám dojem, že s výchovou děti se děje něco…něco nepěkného. Pokud srovnáte výchovu dětí a mládeže z doby cca před 40 lety a dnes, tak dostanete zcela diametrálně odlišný obraz. Dřívější výchova nepovažovala dítě za - promiňte mi ten výraz - plnohodnotnou lidskou bytost. Mnoho věcí se před dětmi tajilo, jednalo se s nimi metodou cukru a biče, samostatná úvaha a jejich názory se moc nepřipouštěly. "Utiskované" děti dospěly a patrně se zařekly, že výchovu svých rodičů opakovat nebudou a zvolily - demokratický přístup. Dítě je bráno hlavně jako člověk, který má právo na svůj názor, má určité postoje, hodnoty a je nutno na jeho úhel pohledu rovněž dbát.
Problém však podle mého nastává v tom, že se pohybujeme od jednoho extrému ke druhému. Trochu to může člověku připomínat současné počasí, které má spíše tendenci k tomu být buď extrémně teplé, či extrémně chladné, žádné mírné přechody. "Stará" výchova jistě dobrá nebyla. Z dětí se často stávali zakřiknutí, nesvobodní, leckdy i agresivní, jedinci, kteří se báli projevit svůj názor, kreativitu. Tělesné tresty já osobně rovněž považuji za cosi - řekněme - přežilého a amorálního. Nechceme-li, aby daný jedinec rovněž jiné lidi tělesně trestal, tak proč tuto činnost praktikujeme na něm?
Demokratické výchova však také není bez chyby. Z dětí mohou vyrůst až příliš sebestředné bytosti, které jsou zvyklé na to, že svět se svým způsobem točí kolem nich. Vysvětlujte pak takovému člověku základní principy kompromisu, skromnosti a koneckonců i slušnosti..
Podle mého názoru nezáleží ani tak na obecném typu výchovy, ale spíše na každodenní praxi soužití rodičů a dětí. Rodina je základ státu - toto stokráte omleté heslo je ale víceméně pravdivé. Právě v rodině přeci člověk získává základní sociální návyky a morální hodnoty, které pak předává dál. Návrat do dob výchovy našich rodičů a prarodičů již asi ale možný není. Uvolněné stavidlo restrikce se nedá tak lehce vrátit zpátky. Jde však o to, aby ta tzv. "demokratická" výchova byla skutečně demokratická. Tedy, aby krom zdůrazňování vlastních práv zdůraznila rovněž i povinnosti, které mladý člověk (chcete-li človíček) má, aby hodnoty jako úcta a tolerance nahradily populární egoismus a aby lhaní a vymlouvání se ustoupily pravdě a zdravé sebekritičnosti.
Není to lehký úkol, ale koneckonců..žádná společnost není dokonalá. Jen se obávám, že se nikomu do takto náročné výchovy nebude chtít pustit… Jak toto vše chcete vysvětlit lidem, kteří mají takřka základní vzdělání, vyrůstali v nefunkčním rodinném prostředí, apod.? Bude snad budoucnost naplněna skepsí….?


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Meoskop

Virtuální pomníky

CID