Střecha (Il Tetto) - režie: Vittorio De Sica
Itálie 1956. 94 min. Režie: Vittorio De Sica. Scénář: Cesare Zavattini. Hrají: Gabriella Pallotta, Giorgio Listuzzi, a další...
Tento film je mým prvním setkáním se slavným režisérem De Sicou (ach, ta čeština ...). Setkání to bylo rozhodně příjemné, dovolte mi tedy, abych se o své dojmy z tohoto filmu podělil (neboť sdílená radost je radostí násobenou).
Snímek začíná scénou nadmíru šťastnou, a to svatbou. Natale a Luisa jsou mladí lidé, kteří mají krásné vize o své další budoucnosti a životě. Nicméně již v prvních minutách filmu vidí divák jisté trhliny tohoto snu. Šaty použité při svatbě se musí rychle vrátit (den jejich půjčení stojí velké peníze), novomanželé spěchají hned ze svatby na autobus (!), horko-těžko dají dohromady peníze na taxík, apod. Realita je krušná. Největší problém však nastává s bydlením, neboť Natale a Luisa bydlí v jednom bytě spolu s Natalovým bratrem, jeho manželkou, rozrůstající se rodinou a navíc i se stárnoucími rodiči. Toto soužití zcela přirozeně vyvolává konflikty. Jak ale sehnat nějaké pořádné bydlení, když peněz rozhodně není nazbyt? Co třeba si jej postavit sám?
Film Střecha je sociální drama, které vás rozhodně nenechá klidnými. Osud postav je velmi smutný. Člověk se neubrání tomu, aby jim nedržel palce v jejich cestě za štěstím, která je však velmi trnitá. Film velmi dobře znázorňuje život chudých lidí, jejichž jedinou starostí a cílem všech snažení je obživa a střecha nad hlavou. O to více vyniknou momenty, kdy jsou si oba mladí hrdinové blízko, políbí se, povídají si o svém prvním setkání, či na sebe je láskyplně hledí.
Snímek Střecha je důkazem, že italský příspěvek do "pokladnice světového filmu" není jen Fellini (kterého osobně já moc nemusím), ale bezesporu i De Sica.
Tento film je mým prvním setkáním se slavným režisérem De Sicou (ach, ta čeština ...). Setkání to bylo rozhodně příjemné, dovolte mi tedy, abych se o své dojmy z tohoto filmu podělil (neboť sdílená radost je radostí násobenou).
Snímek začíná scénou nadmíru šťastnou, a to svatbou. Natale a Luisa jsou mladí lidé, kteří mají krásné vize o své další budoucnosti a životě. Nicméně již v prvních minutách filmu vidí divák jisté trhliny tohoto snu. Šaty použité při svatbě se musí rychle vrátit (den jejich půjčení stojí velké peníze), novomanželé spěchají hned ze svatby na autobus (!), horko-těžko dají dohromady peníze na taxík, apod. Realita je krušná. Největší problém však nastává s bydlením, neboť Natale a Luisa bydlí v jednom bytě spolu s Natalovým bratrem, jeho manželkou, rozrůstající se rodinou a navíc i se stárnoucími rodiči. Toto soužití zcela přirozeně vyvolává konflikty. Jak ale sehnat nějaké pořádné bydlení, když peněz rozhodně není nazbyt? Co třeba si jej postavit sám?
Film Střecha je sociální drama, které vás rozhodně nenechá klidnými. Osud postav je velmi smutný. Člověk se neubrání tomu, aby jim nedržel palce v jejich cestě za štěstím, která je však velmi trnitá. Film velmi dobře znázorňuje život chudých lidí, jejichž jedinou starostí a cílem všech snažení je obživa a střecha nad hlavou. O to více vyniknou momenty, kdy jsou si oba mladí hrdinové blízko, políbí se, povídají si o svém prvním setkání, či na sebe je láskyplně hledí.
Snímek Střecha je důkazem, že italský příspěvek do "pokladnice světového filmu" není jen Fellini (kterého osobně já moc nemusím), ale bezesporu i De Sica.
Komentáře
Okomentovat