Alex Garland - Tesseract

Alexe Garlanda budete možná znát, i když spíše z filmových počinů, kde se některým jeho knihám dostalo filmové adaptace (slavná Pláž s DiCapriem), či jej můžete rovněž znát jakožto úspěšného filmového scénáristu (28 dní poté, Sunshine, 28 týdnů poté). Stejně jako Pláž, tak i Tesseract byl zfilmován, leč filmovou verzi jsem neměl tu čest shlédnout, takže o ni raději moc psát nebudu.

Celá kniha - není nikterak dlouhá - zachycuje osudy několika obyvatel filipínských Manil. Jsou to osudy do jisté míry rozdílných lidí (co se týče jejich sociální situace), které se však jednoho večera protnou a vytvoří zajímavý spletenec událostí. Svým celkovým vyzněním mi kniha Tesseract hodně připomněla známý film "21 gramů". Postav jsou zde vykresleny velmi přesvědčivě a "živě". Hodně oceňuji i pěkný popis prostředí Manily, život ve slumech, neustálý boj o přežití, ve kterém platí vlastní vnitřní řád. Garlandovi se podařilo na papír přenést hutnou atmosféru, která čtenáře bezesporu vtáhne. U mě jen toto "vtažení" trvalo o něco déle, neboť jsem se zprvu do příběhu nemohl nějak začíst, ono se totiž jedná v podstatě o příběhů 5 a hned ten první (osud angličana Seana) mi byl sympatický nejméně. Další jsou již však takřka bez chyby, podíváte se do duší dětí ulice, psychologa píšícího o problematice těchto dětí, mafiánského řidiče a lékařky Rosy (ten mě zaujal nejvíce).

Knihu bych rád doporučil. Garland umí psát, o tom není pochyb. Nejedná se sice o žádnou publikaci, která by zásadně změnila dějiny literatury, ale takové ambice snad ani Garland neměl. Jedná se o příjemné čtení s krásně prokreslenými postavami v dobře popsaném - pro nás jistě o to zajímavější, že se jedná o exotické - prostředí, kde není nouze o zajímavou zápletku a překvapivou pointu.

A ve ztrhujícím závěru se i dozvíte co to vlastně znamená to slovo Tesseract...