Bravo! Bravo?

Nedávno se mi do rukou dostal časopis s názvem Bravo Girl! Způsob jakým se tak stalo bych si raději nechal pro sebe, neboť by sám o sobě vydal za román v rozsahu nějakého Balzacova díla.

Ne, nidky jsem nepatřil (ani v době své puberty) k čtenářům podobných periodek. Nechci si teď tedy hrát na nějakého moudrého dospělého, který mávnutím ruky toto čtivo pro náctileté intelektuálně odsoudí, to nikoliv, jen mě obsah tohoto časopisu v některých ohledech zaujal a přiměl k tomu napsat sem tento článek.

Tak tedy, jak asi již tušíte, BravoGirl! je časopis určený pro děvčata (což z názvu jistě pozná i špatný student angličtiny na základní škole). Já sám jsem jaksi nevěděl co od podobného časopisu čekat, neboť...myšlení současných mladých dam je tomu mému asi poněkud vzdáleno. Jistý klid do srdce se mi dostal však v okamžiku, kdy jsem zjistil, že ono výše zmiňované myšlení se od dob mé puberty patrně nijak moc nezměnilo, jen ty různé chlapecké skupiny jsou nahrazeny jinými (mimochodem stejně špatnými), mající ty pravé "in" účesy a drsnou image s duší romantiků. Naivní to krása .

Pokud bych chtěl zmínit pozitivní aspekty tohoto čtiva, tak bych tam jistě zahrnul sex. Sex je zde předkládán jako normální věc, jež souvisí s životem a nemá tedy smysl ji přehnaně tabuizovat. To je bezpochyby kladem, neboť velké procenta sexuálních problémů dospělých lidí (a koneckonců i nechtěných těhotenství) má na svědomí právě neinformovanost v oblasti erotična. Dnešní generace má v tomto ohledu určitě informační náskok.

Samozřejmě, zbytek časopisu je vyplněn spoustou nadmíru idiotských článků a schématických rad typu "jak sbalit kluka v 10 bodech", které musí skutečně psát někdo velmi informovaný (myšleno ironicky), či neskutečné foto-příběhy se zápletkou, která je prostší než děj majora Zemana. Přesto přese všechno si myslím, že hluboko tam pod tím vším romanticko-naivně-hloupým nánosem je cosi, co může dívkám ve složitém období dospívání pomoci překlenout problémy, o kterých se jinak těžko mluví. Můžete pochopitelně namítnou, že děti (nebo skoro-dospělí) mají po ruce obvykle mnoho odborníků (ať již ve školách, či ve speciálních institucích), ale k těmto osobám - či institucím - obvykle však nenaleznou tak blízký vztah, jako ke svému oblíbenému periodiku (sám to znám velice dobře, svého času byl pro mě časopis Čtyřlístek doslova modlou ).

Nesmí se však zapomínat, že BG! (což je jistě snadno srozumitelná zkratka) by se neměl stát jediným informačním zdrojem mladých dívek, neboť jinak je - přiznejme si to - silně povrchní.

Vše má svoji hranici. Co může být docela vhodné ve věku - dejme tomu 12 let - už působí poněkud trapně v roce 18tém... Pohled na takřka dospělou dívku, která žije mezi růžovými plyšáky a hlavu má plnou iluzí a dětské naivity není zrovna krásný.

Jak tak koukám, téma výchovy se do mých článků vkrádá (někdy tiše jako myška) poměrně často. Co o tom soudíte vy? Dovolili byste vaší dceři číst podobné časopisy?