Údiv

Zažívat údiv patří mezi celkem normální lidské činnosti. Člověk, který se nediví, jakoby nebyl, byť někteří lidé svůj údiv umně schovávají pod masku jistoty se slovy "vidíte, vždyť já to přeci říkal..".

Já budu upřímný, poslední dobou se divím dost. Stačí se jen podívat na písemky z dějepisu, které po večerech opravuje slečna I., a pokouší se o mně nervové selhání.

Abych to uvedl na pravou míru, dějepis byl na ZŠ mým nejoblíbenějším předmětem a domnívám se, že jistá elementární znalost historických událostí je pro orientaci v životě nezbytná, jsem si však vědom toho, že ne pro každého je tato věda důležitá, nicméně to, co někteří jedinci píší do písemných prací je...takřka k neuvěření a přiměje to člověka v duchu přehodnotit své znalosti v marné a zoufalé touze zkontrolovat, zda mu náhodou kantoři něco nazatajili. Např....věděli jste, že na Bílé hoře se roku 1526 odehrála bitva, ve které čeští stavové porazili Přemyslovce a tím upevnili svoji nadvládu nad touto zemí? Či například, že Československo bylo slavně založeno v roce 1968? No vida..., člověk se pořád učí, že?

Díkybohu, údivy zažívám někdy i příjemné :-).