Češi a jejich jazyk

Možná byste tomu ani nevěřili - i já se zprvu zdráhal - ale i dnes se mezi námi vyskytují jedinci, kteří si myslí, že učení se cizím jazykům na nás může zanechat negativní stopu v tom, že zanevřeme na jazyk vlastní. Tito lidé pak kritizují i otitulkované filmy v televizi, apod. Je zajímavé, jak si někteří Češi svůj jazyk brání před przněním cizími výrazy (např. teď módními anglicismy), ale na druhou stranu jej mnohdy przí příšernou hovorovou (nebo - lépe řečeno - ultrahovorovou) češtinou. Víte například, že i takové krásné české slovo, jakým "knedlík" bezesporu je, má svůj kořen v němčině? Ptát se po tom, jaký by měl být český, ideální a čistý jazyk mi hodně připomíná hledání idálního, rasově čistého Čecha. Obojí je nemožné. Svět je veliký a veličiny v něm se docela rychle mísí.

I jinak ale lze z jazyku vypozorovat hodně. Optáte-li se Čecha jak se má, většinou se vám dostane odpovědi ve stylu "no, znáš to", či "ále, ani se neptej...". Položíte-li podobnou otázku ve většině zahraničních zemí, dostane se vám obvykle kladnější odpovědi. Přitom si nejsem zcela jist, že by se lidé v ČR měli nějak radikálně hůře než jinde..

Ve své knize "Co jsou Češi" se touto otázkou zabýval i filosof Patočka. Podle něj byla v historii našeho národa mnohokráte nalomena morální páteř obyvatel naší překrásné kotliny. Výsledek můžeme vidět kolem sebe.

Toto se pochopitelně dotkne i jazyka, který je také částečně určitým "vývodem" našeho skupinového podvědomí (hrozná věta, vím....). Mám dojem, že u nás převládá pocit, že Češi jsou maličký, ztracený národ uprostřed Evropy, že naše kultura je křehoučká a je nutno o ni láskyplně pečovat - ne proto, že bychom ji neměli rádi, ale proto, že nás Čechů já málo a celý svět nás nemá rád... Podívejte se třeba ale na takové Norsko. Filmy na norské televizi - pokud jsou v angličtině - tak často běží v ORIGINÁLNÍM znění a mnohdy i BEZ titulků. Dokážete si něco takového představit v ČR? Já těžko... Snad ani není nutné dodávat, že norská kultura, svébytnost a jazyk tím nikterak neutrpěly.

Jádro pudla (krásný český výraz, co?) tohoto problému je podle mě ve zdravém sebevědomí Čechů. To je to, co nám tady chybí. Nad nikoho se nepovyšovat (tedy, nedělat si legraci z Američanů, když si pletou Slovensko a Slovinsko, neboť u nás - jak jsme byli svědky loni - je možné si zaměnit při OFICIÁLNÍM fotbalovém utkání i vlajky a hymny Lotyšska a Litvy) a zároveň se neponižovat. S trochou zdravého sebevědomí by se možná i tomu Mirkovi jednalo v Rusku lépe, ne?