Ježíšku..., kde jsi?

Štědrý den je již dávno za námi, dárky rozbaleny a cukroví vesměs snězeno... a dokonce i šok z nového roku se pomalu vstřebává... Dovolte mi však, abych se tematicky ještě vrátil k odvěkému to tématu, které se vždy během těchto svátků vynoří (aby se po nich mohlo zase úspěšně zanořit). Santa Claus versus "náš" Ježíšek. Trochu jsem se nad tím zamýšlel. Mnoho lidi odsuzuje import Santa Clause (respektive jeho upravenou verzi společností Coca Cola, neboť původní Santa byl poměrně malého vzrůstu a hubený, aby se protáhl komíny) z USA a naříká nad tím, že dnešní mladá generace (rozuměj ta, která ještě věří na to, že dárky nenosí tatínek s maminkou....) si často za původce dárků vybírá Santu. Lidé si - mimochodem dosti nevkusně - zdobí svá obydlí figurkami tohoto těžce obézního pána, který na nás mimochodem i dosti úspěšně pohlíží z rozličných reklam. Lze se tomu ale divit? Podle mého názoru je představa Ježíška, který dává dárky na Štědrý den poněkud volná a abstraktní a děti si k ní tedy jen těžko mohou přiřadit něco konkrétního. Na druhé straně Santa má svoji paní Santa Clausovou, bydlí na severním pólu, má soby (kteří mají jména) a také dílnu, kde skřítci tvoří dárky pro děti. Prostě - mýtus jménem Santa Claus je dokonale a konkrétně promyšlen, zpracován, kdežto Ježíšek....to je taková prázdná nádoba, do níž si toho děti mnoho dosadit nemohou. Myšlenka ukřižovaného a zakrváceného páno okolo třicítky, či čerstvě narozené děťátko, kterak dávají dětem dárky...., je poněkud zvláštní. Jistě, má to i své nesporné výhody, děti si mohou pod Ježíškem představovat co chtějí. Konkrétně já jsem si jej představoval jako bílého anděla s krásně velkými křídly, který k nám přilétá s nůši (no, nesmějte se :-)) plnou dárků. V dnešní době však ale podle mého názoru dávají děti spíše přednost konkrétním věcem a představám...
Tak možná i právě proto tady pořád máme toho škaredého Santu...