Neviditelné děti (Invisible children) 2005

Film Neviditelné děti je dosti zajímavým konglomerátem několika režisérů (např. Kusturica, Woo, Scott), kteří zde vytvořili celkem sedm příběhů, jež se odehrávají v rozličných částech světa, mají rozličné zápletky, nicméně jedna věc je spojuje. Poselství. Všechny tyto příběhy zachycují děti - jakožto hlavní postav - a uvádí nás do jejich světa. Nejedná se však většinou o děti z tzv. "dobrých rodin", ale spíše o děcka, která žijí v existenční nouzi a často si musí přilepšovat i krádežemi, či dokonce vražděním. Příběhy jsou dojemné, člověk se často takřka neubrání slzám. Dojem umocňuje i to, že všechny části filmu jsou velmi působivě natočeny a pocit, že "to se přeci klidně mohlo stát" ve vás jen sílí. Určitým problémem filmu je pak ale to - jak už to u povídkových filmů bývá - že ne všechny části jsou na stejné úrovni kvality. Příběhy č. 4, 5 a 6 se mně osobně moc nezamlouvaly. Zato příběh poslední (č. 7), který připravil čínský režisér J. Woo je zkrátka výborný. Pojednává o dvou malých holčičkách - jedné bohaté, žijící v přepychu a druhé chudé - a o malé panence, která zde funguje jako určitá možnost konfrontace těchto dvou na první pohled zcela odlišných světů. Dojemnost této povídky mi přišla zcela v kontrastu s takřka celou předchozí Wooovou (ach, ta čeština) tvorbou. Inu, filmový svět je plný překvapení a je to jen a jen dobře.

Velkou výhodou filmu je také to, že jeho jednotlivé části jsou natáčeny v rozličných zemích -

Burkina Faso, Itálie, Brazílie, USA, Anglie, Srbsko a Čína - a také se tam dle toho hovoří. Samozřejmě,

nejvíce je pochopitelně zastoupena angličtina (USA, Anglie a Burkina Faso), nicméně i tato skutečnost

jen podtrhuje dojem autentičnosti. Film je tedy pochopitelně v distribuci s otitulkovanou verzí, není

tedy nadabován, což vzhledem k jeho poselství považuji za plus.