Řím

Řím je vskutku krásné město a na jeho návštěvu jsem se již dlouho dopředu těšil. Dovolte mi tedy, abych se s vámi o některé své dojmy a postřehy touto cestou podělil.

Město Řím má něco přes 3 miliony obyvatel a je to na něm znát. Většina jedinců se snaží přepravovat individuální dopravou - což je pochopitelně znát rovněž - takže se tu vytváří poměrně často dopravní zácpy. Jev pro Řím asi celkem běžný. Pro jedince ze středu Evropy, který je zvyklý na jakýs takýs pořádek a řád věc celkem podivná (např. když vám automobily suveréně jezdí na vaši zelenou a mhd nemá postrádá jakýkoliv jizdní řád). Prostě...Itálie.

Takovýto obrázek člověk mohl vidět každý den... Zde se konkrétně jedná o silnici Via Tiburtina.

Ovšem člověk by měl zmínit i pozitiva, tam bezesporu patří třeba jídlo, které je v Římě chutné - a pokud se vyhnete předraženému středu města - tak i docela cenově přijatelné. Tady jsem musel ochutnat italskou specialitku - pizzu.

Ano..., chutnalo mi . Řím, to jsou ale především památky. Těch je tu hned několik a pokrývají období časově delší než 2000 let. Několik metrů od sebe se tu rozkládají antické ruiny, které jsou záhy vystřídány barokními kostely a naměstím s renesančí výzdobou. Do toho občas nějaká ta novostavba atd.. Ať se podíváte kam se podíváte, památky jsou prostě všude. Tou asi nejznámnější je římské Koloseum, o kterém toho jistě víte hodně, takže není třeba se obsáhle rozepisovat.

Snad jen, že vstupné tam na kartu ITIC činilo 4 eura (což je dobré, neboť v ceně byla i prohlídka Fora Romana).

Kultovním místem pro fanoušky filmu La Dolce Vita je pak bezesporu Fontana Di Trevi, o níž se s oblibou vypráví, že ten, kdož do ní vhodí minci přes rameno se do Říma jistě jednou vrátí.

Řím, to jsou také ale i církevní památky. Dominantu zde hraje Vatikán. Na něm mě asi nejvíce zaujalo rozsáhlé vatikánské museum (vstupné 14 euro!!), kde je snad vše (od egyptských památek, po obrazy od Muncha, Dalího,...).

Už samotné chodby vatikánského musea jsou krásnou pastvou pro oči...

Nachází se zde také busta císaře Hadriana... No, ta podoba je přeci úžasné, ne? V překrásné bazilice sv. Petra (kde jsou mimochodem i uloženy ostatky tohoto světce, plus ostatky dalších papežů) je i Petrova socha. Ta vám prý přinese štěstí, pokud ji políbíte nohu. Hodně lidí si přeje štěstí, což má za následek to, že noha už je taková trochu deformovaná a spíše než chodidlo připomíná kopýtko....

Když už jsme u těch soch, tak v kostele Sv. Petr v řetězech se krom samotných řetězů nachází i Michelangelova slavná socha Mojžíše. Povšimněte si těch rohů, co má na hlavě (vznikly díky špatnému překladu).

Velkým problémeme Říma jsou Indové, je jich všude plno a snaží se vydělat si penízky takřka na všem možném. Když prší, vidíte je venku, jak nabízí kolemjdoucím deštníky na prodej. Na rušných turistických místech s krásným výhledem prodávají stativy k foťákům a na romantických místech zase nabízejí květiny. To by nebylo nic špatného, ale oni jsou hodně otravní. Skutečně odporně... Jejich velkou výhodou je to, že narozdíl od valné většiny italské populace umí obstojně anglicky. To je ale asi tak vše..

Jazyková bariéra, to je velký problém Itálie, se kterým si ale samotní její obyvatelé moc velkou hlavu nedělají. Dokonce i recepční v prestižních hotelech ze sebe horko-těžko soukají nějaké to anglické slovíčko (o němčině ani nemluvě..). Smutné. Takový je Řím. Plný krásných památek, pozoruhodných uměleckých děl, ale zároveň i spousty špíny, nepořádku a zmatku. Krásně to ilustruje fotografie, kterou zhotovila slečna I.