Der Baader Meinhof komplex (2008)

Film Der Baader Meinhof komplex (dále jen DBMK) je dílem německého režiséra Uli Edela (který má za sebou třeba takový kvalitní kousek, jakým bezesporu jsou "Wir Kinder von dem Banhof ZOO"). Ani v tomto případě Uli nezklamal. DBMK je vynikajícím filmem se silnou výpovědní hodnotou.
Jak patrně víte, tak tento snímek byl natočen podle skutečných událostí, které doslova otřásaly Německem v šedesátých a sedmdesátých letech. Tvůrci nám zde předestírají nástin všech konfliktů a příčin. K látce se snaží přistupovat pokud možno objektivně, což je samozřejmě moc dobře. Události tedy začínají návštěvou šáha Pahlavího v Berlíně roku 1967, kdy bylo několik demonstrujících studentů doslova zmasakrováno zasahujícími příslušníky policie. Tato scéna, která následuje po předchozích poměrně poklidných záběrech, je výborně natočena. Střih je zde dynamický, zvuky dostatečně děsící. Na mě osobně to zapůsobilo velmi sugestivně. V podobném duchu se nesou i další "akční" scény filmu (např. únos Schleyera). Narozdíl od mnoha jiných snímků jsou tyto scény zpracovány uvěřitelně a realisticky. Zkrátka a jednoduše, někdy mi z toho v kinosále šel až mráz po zádech.
Hlavní postavy byly vybrány velmi pečlivě, jejich fyzická podoba se víceméně shoduje s reálnou předlohou. Podobně je tomu tak i s příběhem filmu. Divák se místy nemůže ubránit (alespoň tedy z počátku) jistým sympatiím ke vznikajícím studentským hnutím, tyto sympatie však - alespoň tedy u mě - zmizí v okamžiku, kdy se z lidí, kteří prapůvodně možná chtěli dosáhnout čehosi dobrého, stávají zločinci.
Ze známějších herců se tohoto podniku účastnil jen Bruno Ganz, což ale rozhodně není na škodu. Všechny postavy jsou ztvárněny značně přesvědčivě - až jim ty levicové revolucionáře skutečně věříte. Českého diváka navíc jistě potěší účast naší země na tomto filmu a i krátká zmínka o srpnu 1968 v začátku.
Nezbývá než říci, že DBMK je hodně (slovo hodně si podtrhněte!) silný film. Tvůrcům se tu výborně povedlo i znázornit početnost a neutuchající sílu RAF, kdy se na místa zatčených (či mrtvých) dostávají další a další členové, nové tváře, ve kterých se divák brzy sice brzy ztrácí, ale efekt "neustále se doplňujících sil" je tím jen zdůrazněn.
Berte to sice s rezervou, ale DBMK je pro mě jeden z nejpozoruhodnějších fimů tohoto roku.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Meoskop

Obrázek
Znáte "Meoskop"? Možná ano, možná ne. Přitom meoskop je taková úžasná a stará věc. Kdysi dávno (v šedesátých, sedmdesátých letech) se meoskopy vyráběly kousek od Broumova (závod Hynčice). Jeden takový výrobek stál cca 35 kč, což nebylo zrovna málo, ale přesto ještě cenově dosažitelné. A co že to vlastně je? Meoskop je takový 3D prohlížeč, který si dáte proti sluníčku před očka (pro každé oko je tam jeden otvůrek) a můžete se kochat obrázky, jež se na tenkém kotouči vkládaly do samotného zařízení. Počátky působení tohoto přístroje u nás spadají do roku 1959 a já se mohu pochlubit, že jsem vlastníkem jednoho meoskopu s pěknou krabičkou plnou zajímavých "filmů", jež zobrazují na snímcích rozličné kouty tehdejšího Československa. Kupodivu po dlouhou dobu jsem ani nevěděl co se nám to skrývá v té tajemné a zachovalé krabičce s názvem meoskop. Až teprve nedávno - po návratu ze Slovenska - jsem si všiml, že mezi "filmy" se nachází i jeden s označením "Dobšín
Další informace

Virtuální pomníky

Smrt je neodvratné, vše živé směřuje ke smrti de facto ode dne svého zrození, obranou proti této skutečnosti pak může být mnoho forem, jež se mohou kulturně lišit, ale něco přesto mají společné. Třeba touhu něco tu po sobě na světě zanechat. Dávní králové a vládci stavěli monumentální pomníky své dnes již zašlé (a někdy i zcela zapomenuté slávy). Jména jako je Cheops, Feidiás (a koneckonců i ten Hérostratos, který si tak rád hrál s ohněm) se dostala do historie a i naše současná generace si je pamatuje, byť informace o nich jsou útržkovité, nicméně právě v oné paměti v podstatě přežívají dál (byť někdy jen jako legenda). Někteří lidé se snaží stát nesmrtelnými v podobě svých potomků. Koneckonců, byla to snad Arendtová, která tvrdila, že právě řecká touha po hledání nesmrtelnosti stála na počátku veškeré filosofie. I dnes se pochopitelně lidé snaží být nesmrtelní, někteří si plánují okázalé hrobky (a už vůbec třeba netuší, že po jejich smrti nebude nikdo, kdo by jim tam nosil květiny) a
Další informace

Hádej, kdo je vrah (2022)

 Na tento počin ze studia A24 jsem se docela těšil. Studio má totiž podle mě docela zajímavé výstupy, za něž hovoří jen namátkou skvělý horor "X", artové Aftersun, westernové Slow West, apod. I když se často na první pohled může zdát, že jsou to dost rozdílné snímky, tak hluboko uvnitř mají cosi společného. Tou společnou DNA je A24, tedy určitý filmový dojem podivnosti a specifického humoru, to vše protkané filmovými postupy typickými pro nezávislé snímky. S trochou nadsázky bych se nebál o tomto filmu prohlásit, že by se určitě líbil Agathe Christie, pokud by tedy její staromilská duše snesla pohled na líbající se ženy a na současnou hudbu "mileniálů". V zásadě by se ale - pokud film a jeho příběh obnažíme na dřeň - dalo říci, že se jedná o klasický "slasher" s relativně překvapivou pointou. Hlavní hrdinové jsou představeni trochu vágně a zprvu možná nejeden divák může mít problém s orientací u jmen a tváří, i v tom, kdo koho má/nemá rád. To první se čase
Další informace