Vaření!

Navzdory mnohým názorům se říká, že nejlepší kuchaři na světě jsou muži. To je velmi lichotivé.... Jen jestli to ale ženy neříkají schválně, aby si hezky oddychly od přílišných domácích prací.

Já osobně jsem s přípravou pokrmů neměl nikdy moc co do činění, ale musím se přiznat, že tato činnost mě srdce vždy nějakým způsobem prapodivně přitahovala. Jednu dobu jsem jakožto žák páté třídy ZŠ Hostomice toužil po tom státi se kuchařem...

Svět je dnes trochu jiný než dříve, ženy se emancipují a na muže tím pádem čas od času padá i povinnost obstarat si tyto potřeby (myšleno pochopitelně potřeby kulinářské, kdo si sem dosadil něco jiného, tak je sprosťák :-)). Je zcela běžné, že i muž pomáhá ženě v kuchyni - ba co více, někdy i on sám převezme velitelskou vařečku a určuje co bude k obědu. Tradiční role se stírají, o tom, zda je to dobře, či nikoliv, tu nechci polemizovat. Podle mě to je celkem individuální - jak si to uděláte, takové to máte.

Zároveň musím přiznat, že ve vaření jako takovém nacházím i dnes tu a tam určité zalíbení. Je to vlastně činnost velmi kreativní a smysluplná. Musíte do ní zapojit veškerý váš um a výsledek je tak i částečně výsledkem vašich vlastností (estetiky, funkce chuťových pohárků, zručnosti a schopnosti správně přečíst návod). Jídlo může hodně napovědět i o charakteru člověka. Spořivý jedinec vám na večeři může přichystat miniaturní porci . V poslední době mám vyčleněn jeden den v týdnu, kdy hlavní pokrm dne - tj. oběd...., i když někdy je to takový kříženec s večeří - vypracují já. Možná mi nebudete ani věřit, ale mě to docela baví. Odměna v podobě věty, "to fakt bylo dobré", je snad tím nejlepším, co chce zpocený muž se zástěrou jednou týdně slyšet .

A jak to máte s vařením jídla u vás? (to je otázka hlavně pro muže, ale vzhledem ke stále populárnější genderové korektnosti i pro ženy).