Návrat do červeného města (2007)

Jsou filmy, které vzniknou za mnoho a mnoho peněz, další finance pak tyto snímky "spolknou" na propagaci a tak dále. Celkově je částka snad více než drahá.
Výsledek je leckdy rozpačitý, protože v těch obrovských financích leckdo může zapomenout na to nejdůležitější - myšlenku, umělecký dojem.
Návrat do červeného města mezi tyto filmy nepatří.
Jedná se zhruba o hodinový studentský snímek pana Tomáše Hubáčka (který je jen o rok starším hochem než já...), jenž ve svém díle nezapře svoji lásku ke Zlínu, neboť je to právě Zlín, konkrétně areál bývalých Baťových závodů a obytných domků, kde se děj filmu odehrává.
Tomáš Hubáček (už to jméno musí každého fanouška fotbalové Slavie zahřát u srdce) se své role zhostil velmi dobře. Divákovi dává nahlédnot do tajuplného Červeného města, které kdysi před válkou postavil Továrník. Nyní - několik blíže nespecifikovaných - let po válce do města přijíždí mladý historik Tomáš Hájek, který tu má napsat práci o mrtvém hrdinovi z počátku války Kadlecovi. Město v poválečné době už ale není takové jaké bylo dříve. Nynejší stav je tristní. Zdivo je porušeno, omítka padá, do střech zatéká, tovární budovy jsou opuštěné a hojně se tu rozrůstá vegetace. To doplňuje všudypřítomná voda, jejíž smysl pochopíte až na konci filmu. Těchto rekvizit zašlého industriálu (které mého oku lahodily) Hubáček využil k vynikajícím kamerovým záběrům, které popsány mohou znít podivně a možná i trochu nudně, ale viděny patří rozhodně do filmu velmi dobře. Hudební složka je tu trochu upozaděna, ale zase je tu větší možnost koncentrace na děj, neboť ten - vzhledem ke krátké minutáži filmu - je doslova nabit událostmi a zvraty (místy mi to až připomínalo počítačovou adventuru - hrdina dostane buchty, ktekré potom s dětmi smění za vstup do zakázané části, apod...).
Návrat do červeného města však není ani tak příběhem o komplikované minulosti postav, které tam žijí (byť některé z nich jsou napsány dosti přesně, např. postarší sekretářka, která jakoby vypadla z oka mnohým soudružkám z osmdesátých let - soudě dle účesu a chování), ale spíše je snímek takovým průvodcem fascinací městem.
Film dosti fabuluje, jedná s v podstatě o jakýsi snímek s kafkovskou atmosférou, který na nějaký realismus a snahu o dokumentární výpověď pranic nedbá. I z tohoto hlediska bych filmu odpustil vyložené bláboly, které tam čas od času zazní (např. " ve 39 šli všichni z oddělení do plynu", apod..). Svůj jakýsi magický realismus si film drží i díky tomu, že zde nikdy nepadne jména fenomenálního Baťi, či název města Zlín (respektive Gottwaldov) - vždy se tu mluví jen o Továrníkovi a Červeném městě.
Podívejte se na Návrat do červeného města, je to zajímavý zážitek.
Pro více informací zkuste http://www.cervenemesto.cz/ .

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Meoskop

Virtuální pomníky

CID