Letní filmová škola v Uherském Hradišti

LFM je zajímavou akcí. Kombinuje v sobě klasický filmový festival a zároveň i soubor několika přednášek, jež se zaměřují na filmy a věci s nimi spojené. Nedílnou součástí je i hudební složka.

Dovolte mi, abych se podělil o některé zážitky, kterých se mi dostalo.

Festival bych zaměřen na "Vysegradské snímky", adaptace slavných komiksů, českou novou vlnu a rovněž i na belgické snímky. Jak vidno, záběr to je veliký.

První film, který jsem shlédl byl polský "33 scén ze života". Snímek, ve kterém excelovala německá herečka J. Jentsch - která všechny své party namluvila v polštině! - divákům zobrazuje život jedné polské umělkyně, který je na první pohled poměrně šťastný a spokojený. Vše se ale má brzy změnit, a to rozhodně ne k lepšímu. Snímek s přibývajícími minutami nabírá temnoty a jeho vyznění je celkově dosti depresivní. Strach ze smrti a její zobrazení jsem snad ještě nikde neviděl přesvědčivější. Film, který mohu doporučit, ale jen pro ty, kteří mají silné nervy.

Z dokumentů bych rád upozornil na skvělý počin režisérky Věry Chytilové (jejíž současné celovečerní filmy bohužel takových kvalit nedosahují) s názvem "Pátrání po Ester". Tento dokument zobrazuje osobnost Ester Krumbachové, filmové výtvarnice (Všichni dobří rodáci, Sedmikrásky, Kočár do Vídně, a jiné...).

Filmový festival však nabízí i poměrně velký počet filmů, jež bych z nedostatku jiných vhodných termínů označil za...kontroverzní. Jak jinak vnímat například snímky "Penzion pro svobodné dámy" a "Deep throat" (což je v podstatě porno). U posledně jmenovaného bych se ještě rád zastavil. Nevím co mě a slečnu I. vedlo k tomu tento film shlédnout (snad zvědost, či fakt, že ve 24:00 už žádný jiný snímek neběžel), ale i teď toho času trochu lituji. Narozdíl od jiných pornofilmů má tento i cosi jako děj, ale...posuďte sami. Hlavní hrdina je smutná dívka, neboť stále nemůže dosáhnout orgasmu (i když zkouší sex se 14 muži najednou). Problém je nasnadě. Její klitoris se totiž nachází v krku! Jak to vyřešit.... Případ hodný Poirota, co? Schválně si zkuste tipnout.

Film jsem neviděl do konce, neboť jsme ze sálu asi po 15 minutách odešli (mimochodem, bylo zaplněno až na "půdu").

Pošramocený dojem mi napravil až film "Téměř panna", což je maďarský snímek, který vypráví o mladé (čerstvá osmnáctka) dívce, jejíž přítel ji využívá jakožto prostitutku. Film se z počátku tváří jakožto vážný snímek s drsným podtextem, ale poté se zde objevují i komické momenty. Příběh je bohatý a nápaditý. Celkově bych i mohl říci, že právě tento film byl tím nejlepším, který jsem na LFŠ shlédl (a slečna I. s tímto mým názorem souhlasí, což již něco znamená, ne?).

Z české tvorby jsem během svého několikadenního pobytu na festivalu shlédl jen 2 celovečerní snímky, a to Passerovo slavné "Intimní osvětlení" - krásný film z české nové vlny - a "Na půdě aneb Kdo má dneska narozeniny?". Film Na půdě... je v podstatě taková animovaná dobrodružná pohádka, jež vznikala dva roky. Od svých převážně "hollywoodských" souputníků se liší typicky českým důrazem pro detail a hrou se slovy a koneckonců i takovou milou laskavostí. Prostě a jednoduše, jedná se o krásný film, na který mohou jít děti i rodiče a mohou si zároveň být jisti, že se obě skupiny budou bavit.

LFŠ ale nebyla - jak jsem psal výše - jen o filmech. V paměti mi velmi hluboko utkvěl koncert newyorské písničkářky Suzanne Vega. Tato dáma - navzdory svému pozdějšímu příjezdu do Uherského Hradiště - neodmítla rozhovor pro novináře a i při celém koncertu se tvářila velmi mile a vtipkovala. Dozvěděl jsem se tak, že "New York je taková holka, která vám sice dá pusu, ale pak vás hezky obere o penízky z kapsy" :-). Suzanne představila skladby nejen ze své poslední desky (z roku 2007), ale i starší skladby (My name is Luka...).

Z dokumentů bych zmínil ještě vynikající "Vítejte v KLDR" od L. Jablonské. Kdo to neviděl, asi neuvěří. Depresivní, pseudokomunistická KLDR je tu zobrazena skutečně působivě.

Jak jsem již psal výše, tak nedílnou součástí LFŠ byly i komiksy (a jejich filmové adaptace, třeba Barbarella).

Tak, to by bylo snad vše. Doufám, že jsem vás nezahltil subjektivními dojmy v míře větší než přiměřené.