Nečtenáři

Někdy se až divím, že nám stále přežívá tolik knihkupectví. Když jsem byl ještě dítětem, tak jsem měl několik snů o tom, kterak bych chtěl působit na trhu práce (ano, vím, tehdy se o žádném trhu práce moc nemluvilo). Přirozená dětská přání typu: voják (ha ha ha!), kosmonaut (se svojí akrofobií, ha ha ha!), filmový režisér (bez komentáře), či spisovatel (no, možná tak na blogu :)) vystřídal někdy v období puberty pocit, že ideální duševní konstelace mohu dostát jen v okamžiku, když začnu provozovat vlastní knihkupectví (ach, mladická naivita).

Díkybohu jsem od té doby prozřel (a vydal se na dráhu daleko strmější), neboť jinak, nevím, nevím.

Pan M. mi před chvílí poslal odkaz na tento pozoruhodný článek. Ponechme stranou jeho hlavní myšlenku a zaměřme se na - na první pohled - podružnost. Tedy skutečnost, že Matthew Robson varoval, že žádný teenager, kterého zná, dnes nečte noviny, protože většina z nich "nemá zájem číst dlouhé stránky textu", stačí jim shrnutí zpráv na internetu nebo v televizi. Není třeba asi dodávat, že něco podobného se vztahuje i na knihy.

Osobně mi přijde, že celá naše společnost prošla poslední dobou (nevím jak ji přesně vymezit) jistou dávkou lenosti. Lenost je nakažlivá. Velký pokrok, převážně v oblasti technologické, nám zpřístupnil druhy zábav dosud nevídané. Nevýrazné videohry typu pong nahradily fascinující grafické orgie. Mnoho filmů má efekty bez nadsázky dechberoucí. Jak proti těmto lákadlům prosadit klasickou knihu? Druhů zábavy je přece tolik a číst knihu je samozřejmě o něco náročnější než sledovat díl svého oblíbeného seriálu v tv. Pasivní zábavu pak tedy můžeme rozdělit na méně pasivní a více pasivní, což zní sice prapodivně, ale je to tak.

Dalším velkým problémem je podle mého názoru přílišná stručnost. Zprávy - ať již se jedná o ty televizní, novinové, internetové, apod. - se musí vejít do určitého předem daného rámce, dlouhého tak, aby náhodou nezačaly někoho nudit. Navíc dnes mnoho médií vzdává možnost mít přímo na místě svého reportéra (či reportérku, abychom byli genderově korektní) a z velké části mnoho zpráv přímo přebírá od rozličných agentur. Dochází tak často k jednostrannému výkladu událostí. Lidé se ale paradoxně - ano, paradoxně, v době informačního boomu internetu - po informacích tolik nepídí.

Lze se pak divit tomu, že se nikomu nechce trávit hodiny nad dlouhými texty v knihách?

Obzvláště to asi platí pro mladou generaci (snad nezním jako zapšklý důchodce). Z tohoto hlediska vítám takřka jakoukoliv publikaci, která může vrátit děti zpátky ke knihám. Mnoho se hovoří o Harry Potterovi (hlavně tedy v souvislosti s filmy) a často i negativně (působí prý na děti jakožto propagace černé magie a okultismu), ale měli bychom si i uvědomit, že byla to právě paní Rowlingová, která v podstatě na celou generaci zapůsobila tak, že je doslova přišpendlila ke knížkám. Její knihy jsou psány poutavým, strhujícím způsobem. Neodsuzoval bych je.

S trochou nadsázky se dá říci, že i braková literatura (kam bych ale Pottera nezařazoval) může mít pozitivní efekt už jen tím, že člověku vytvoří "návyk" na čtení a ukáže mu text, který je psán zcela v souladu s pravidly našeho pravopisu (i když, jsou vydavatelství, např. Laser, kde to klukům občas trochu ujede...).

Tak nebuďme někdy líní, vypněme si večer televizor a zkusme sáhnout po nějaké dobré knize (a význam slova dobrá ponechám na individuálním názoru čtenáře). Já teď zrovna čtu knihu "Temná energie" od Juli Zeh. Mohu doporučit, jak jinak.