...unavený, trochu ospalý, docela líný, bolí jej v krku (neboť včera na tu svoji "drobotinu" i přes drobné krční obtíže křičel), ale přesto se těší na večer do Dejvického divadla.
V říjnu roku 2024 vydal po zhruba 4 letech novou desku muž jménem Dan Snaith, kterého ale fandové elektronické hudby znají spíš po projektovým jménem Caribou. Alba od Caribou se obecně dobře poslouchají, ještě v době kdy si říkal Manitoba mi jeho tvorba přišla trochu hůře uchopitelná, ale nyní to tak podle mě už tolik neplatí. Rozhodně se však nedá říci, že by se jednalo o nějakou hudbu středního proudu, ale občas mě při poslechu napadlo slovíčko "sweet" a některé skladby byly správně citlivé a jiné správně kopaly tam, kde měly :). Úvodní skladba "Broke My Heart" je velmi chytlavá, podle mě ji mnoho posluchačů z hlavy jen tak nedostane. Šikovně to navnadí na zbytek desky, která uteče jako voda. Za zmínku určitě stojí ale více skladeb, např. "Only You", "Do Without You", atd. Album funguje totiž velmi dobře i jako celek.
Není mnoho počítačových her, které by získávaly ocenění za nejlepší hru roku, ba klidně i dekády, a to opakovaně a od různých recenzentů. Planescape Torment je jednou z nich. I s odstupem více než dvaceti let se můžeme shodnout, že to byl určitě velmi zdařilý počin, který se trochu vymykal dosavadnímu škálování her, což byl však mimo jiné jeden z důvodů jeho velké popularity. Na pokračování hráčská obec fanoušků čekala velmi dlouho. Dočkala se? Inu, tak trochu. Numenera není regulérním pokračováním, odehrává se v jiném světě, nicméně šlo by ji asi označit jakožto duchovního pokračovatele. Důkazem budiž, že skoro u každé recenze na Numeneru máte několik úvodních odkazů na Planescape. Původ člověk - a ani počítačová hra - jednoduše nezapře :). Hra vyšla v únoru 2017, důvod proč o ni píši nyní je existující kompletní čeština. Hra totiž patří mezi patrně nejukecanější tituly vůbec. Navíc nejde o jednoduché dialogy typu, "kde je východ - na sever", ale o poměrně hlubokomyslné roz...
Nedávno jsem si opět po čase pustil svoji oblíbenou "cimrmanovskou" hru Záskok. Na ni se mohu dívat mnohokrát a stále se u toho upřímně zasměji. Tak nějak mě ale napadlo, že by asi nebylo zcela od věci trochu si připomenout i jednu reálnou osobu, jeden předobraz našeho "největšího Čecha" - Járy Cimrmana. Ano, i fiktivní géniové mohou mít své reálné předobrazy (koneckonců Švejk jich je také plný). V případě Járy Cimrmana je asi tou nejznámnější osobou jistý (a dnes již víceméně zapomenutý) Jakub Hron, což byla - nahlíženo dnešní optiku - komická figurka vskutku k pohledání. Tento rodák z Metánova (což je poblíž Pelhřimova) pracoval jako gymnaziální profesor a už ve své době se lokálně proslavil zejména díky vymýšlení různých dosti kostrbatých novotvarů. Posedlý obrozeneckou touhou po očistě našeho jazyka od všeho toho germánsko-latinského a jiného neřádstva, se pan Hron jal vydat na křížovou výpravu za prosazení svých slov. Geometrii tak říkával "měravna", ...
Komentáře
Okomentovat