Jedna fóbie nikoho nezabije

Asi trpím nějakou fóbií.

Možná taky ne, jeden dnes nikdy neví.

Kde je přesně ta hranice, která určuje co je ještě "normal" a co patogenní chování? Osobně se přiznám, že moc nemusím taková ta zvířátka, které naopak milují tvůrci hollywoodských spektáklů (to je mi ale pěkný anglicismus), kde je rozličně nechávají mutovat a požírat nebohé americké venkovany. Pevně však věřím, že v této fóbii nejsem osamocen.

Také nemám moc rád přespříliš otevřené prostory. Když se nade mnou tyčila Eiffelova věž, tak jsem skoro rozdrtil Slečně I. ruku.

Je to ještě "normal"? Asi jo... Pamatuji si ale, že jsem znal jedince, kteří měli fóbie značně roztodivné, s trochou humorné nadsázky by je bylo lze označit za směšné, byť v inkriminovaném okamžiku nikomu ze zainteresovaných jistě k smíchu nebylo.

Napadlo mě, zda někdo třeba nemá fóbii z přehršle informačních technologií kolem nás. Představte si, že v prostoru před vámi právě před chvílí proletěla jakási data, která si malý uhrovitý mladíček stahuje z nějakých porno stránek... a teď si představte, že daná data mohou proletět i vaším tělem. Není to slušný základ na fóbii?

Domnívám se však, že současná generace Y si na podobné věci asi už zvykla.

A propos, co asi přijde po generaci Y?