Kawasakiho růže (2009)

Tento film mě zasáhl. Dal jsem na doporučení Karin a i přes zjevnou únavu mého nebohého těla se doplazil tramvají číslo 9 k Aeru shlédnout tento velmi dobře hodnocený snímek.

A vyplatilo se.

Je velmi pozoruhodné, že mnoho současných českých filmů se věnuje jistému vyrovnávání se s minulostí. Mame tu asi jako společnost jistý pociťovaný deficit. Režisér Hřebejk se však v Kawasakiho růži trochu odchýlil od tradiční české retrokomedie (Pelíšky, Musíme si pomáhat, Pupendo) a přidává jiný pohled na situaci. Nutno říci, že je to pohled o poznání více znepokujující.

Moc se mi líbily herecké výkony, hlavně Martin Huba, Lenka Vlasáková a Petra Hřebíčková (která byla do nedávna velkou neznámou) své role zvládají na výbornou a pomáhají budovat hutnou atmosféru filmu, v němž se objevuje i bývala seriálová hvězda Ladislav Chudík, který si zde však střihl roli víceméně negativní.

Velkou devizou Kawasakiho růže je silný námět, který nabízí mnohá zamyšlení a otázky. Navíc popisuje dobu, kterou si ještě mnozí pamatují a mohou své zkušenosti porovnávat s filmem (praktiky StB). Co víc od českého filmu čekat?

Já osobně jsem rád, že se naše kinematografie probouzí k životu a po snímcích jako byl třeba Protektor, Proměny, či Pouta tu máme v poslední době další dobrý zářez na "kinofilní pažbě".