A zase znovu...

Tak jsem si včera zase vyrazil na fotbalový zápas "svého" týmu, abych se 90 + několik minut poté ploužil ze stadionu v náladě značně nevalné. Tak křečovitý, nenápaditý výkon jsem už dlouho neviděl. V duchu jsem začal litoval utracených peněz za vstupné a trochu se i zaklínat otřepanou formulkou, že příště se na to můžu ...., víte co. Slečna I. se stejně - jako už po několikáté - zeptala proč že tedy na ten fotbal chodím, nechám tam peníze a pak jsem stejně otrávený. Už jsem ji chtěl odpovědět něco vtipného ve stylu - "já Ti to povím a Ty tam budeš chodit také" - ale pak jsem si řekl, že podobné věci se asi ani nedají dost dobře rozebírat. Vždy si takto vzpomenu na postavičku pana Načeradce z knihy od Poláčka "Muži v offsidu", který se rozčiluje, řka něco ve smyslu, "co já se mám co rozčilovat? Je Slávie můj podnik? Není,....ale do těch direktorů tam musí hrom uhodit v širým poli!!!"

Ale koneckonců, to pivo tam nebylo špatné,....počasí se vydařilo, místo jsem měl hezké,...a třeba příště to vyjde.

A tak dále a dále, dokud nás hvizd hlavního sudího nerozdělí.

Amen.