Trentemøller - Into the great wide yonder (2010)

Za tímto dost kostrbatým názvem se nachází dánský muzikant Andreas Trentemøller, který už dělá hudbu zhruba pátým rokem. Jeho poslední deska je dost dobrá, zvláštní, pozoruhodná, takže jsem se rozhodl se o ní v krátkosti zmínit.

V dnešních dnech vychází mnoho zajímavých hudebních alb, o některých z nich - bezesporu úžasných - se tu zmiňovat ale nebudu, neboť jejich recenze, postřehy, apod. nabízejí papírové časopisy i internetové stránky, jež jsou bezesporu mnohem lépe informovanější než já a jistě také nabídkou kvalitnější počtení. Zaměřuji se proto hlavně na interprety takřka neznámé (což vždy nemusí znamenat, že by výlučně patřili k nějaké alternativě), o nichž něco vypátrat je občas dost těžké. Trentemøller  patří mezi ně. Zcela určitě.

Oficiálně se jeho hudba označuje jako trip-hop, což je ovšem škatulka tomuto kodaňskému šikulkovi velmi těsná. Jeho tvorba na výše jmenované desce není konzistentní. V zásadě by se dala rozdělit do 2 skupin 1) trip-hop, tak jak jej asi všichni známé   2) experimentální electro. Některé skladby náleží k 1) a některé ke 2). Je to tak 50:50. Mně osobně toto nevadí, ale jsem si vědom toho, že jsou lidé, kteří si buď neoblíbí jednu či druhou složku. 

Vrchol alba se podle mě nachází hned na začátku, v podobě skladby "The Mash And The Fury", která navozuje tajemnou, syrově drsnou atmosféru a minimálně mě spolehlivě nalákala na poslech zbytku desky. Po této skladbě následuje příjemná "Sycamore Feeling" s vokálem Marie Frisker, která spolehlivě demonstruje výše zmíněnou dualitu.

Deska Into the great wide yonder je odvážná, příjemná a hlavně velice dobře udělaná (bez zbytečných hluchých míst). Určitě doporučuji, byť samozřejmě vkus máme každý svůj (a je to tak jen dobře).

Ochutnejte tedy 2 tváře jedné skvělé desky.