Bollywood v Praze!

Největší filmový průmysl - co do kvantity - se točí v Indii. Slavný Bollywood se za poslední léta stal zdrojem vtipů euroamerických diváků, stejně tak jako zdrojem inspirace euroamerických filmových tvůrců. Stačí se jen podívat na slavného Milionáře z chatrče (Boyle) nebo na snímek Guru (s Heather Graham). Indických filmů jsem za svůj život mnoho neviděl, krom nějakých koprodukcí snad jen seriál Máhabharáta, ale tam jsem se někdy uprostřed minutáže ztratil a následně usnul....

Indické bollywoodské filmy se vyznačují několika signifikantními aspekty, díky nimž je nemůžete v záplavě jiných přehlédnout. Už jen upoutávka na ně (plakát) musí být úžasně barevný a diváka náležitě navnadit na co nejširší spektrum zábavy. V každém správném indickém filmu by měl být nějaký milostný vztah okořenění náznaky erotiky (ale skutečně jen náznaky), nějaká pořádná rvačka se zvukem čínských bojovek, trocha tajemna, fůra romantiky a nakonec tance v barevném ošacení a samozřejmě s úsměvem. Na to vše filmové plakáty zvou a ve velké míře koneckonců i splní. Pokud však někde na plakátě vidíte kupříkladu honičku na motorových člunech a ve filmu samotném ji pak jen marně hledáte, tak nebuďte zklamáni. Tvůrci plakátů občas popustí svoji fantazii příliš z uzdy. V Indii to nikomu nevadí, jsou na to zvyklí, to jen my Evropané pořád rýpeme :-).

Každá správná bollywoodská celebrita (a že jich je) musí dbát pozorně i na svůj soukromý život. Samozřejmostí je umět zpívat a tančit (jinak by si tak v 80% filmů ani nemohla zahrát), ale nepsanou povinností je si i kýčovitě zařídit byt. Vůbec slovo "kýč" podle mého názoru nemá v těchto filmech stejný význam jako u nás, neboť kýčovité je tam snad všechno. Indům to nevadí, jejich život je dost jiný než ten náš, tedy i vnímání krásna mají pochopitelně o něco jiné a je to tak zcela v pořádku.

Určitě mohu doporučit zajít si na právě probíhající festival bollywoodských filmů, který můžete navštívit v kinech Aero a Světozor. Indické filmy se k nám jinak klasickou cestou nedostanou. O zábavu jistě budete mít postaráno, neboť něco takového se jen tak nevidí (a to nemyslím jen ironicky). Pro euroamerického diváka se jedná skutečně o velmi netradiční exkurz do myslí tamních obyvatel. Já osobně jsem včera navštívil snímek s českým názvem "Vnitřní boj", který mi tak trochu připomněl raná díla režiséra Eda Wooda Jr. Stejně jako mistr Ed, tak i jeho tvůrci se snažili do svého díla dostat snad všechny myslitelné žánry (pochopitelně, převládala romantika). To je něco, na co v našich podmínkách striktního žánrového škatulkování nejsme moc zvyklí. Jen se tam moc netančilo........, asi pokus o alternativu.

Indické filmy jsou pro nás těžko pochopitelné, podobně jako celá indická kultura. Pokud pro vás vrchol filmového kumštu představuje podobně jako pro mě třeba Kubrick, tak se v indické tvorbě budete trochu hledat. Nicméně i tak se jedná bezesporu o velmi zajímavé snímky, o které by český divák neměl zůstat ochuzen.