Cloverfield (2008)

Film Cloverfield (mimochodem u nás poměrně trefně překládaný jako Monstrum) si užil svoji slávu počátkem roku 2008, kdy se o něm hojně diskutovalo. Velkou pozornost vzbuzoval hlavně producent J. J. Abrams, který byl tehdy mnohými filmovými fanoušky doslova oslavován. Jeho televizní seriály Alias a Lost měly miliony napnutých diváků po celém světě, takže se natěšení filmové obce na Cloverfield nelze vůbec divit. Režie se ujal Matt Reeves, který však s velkým filmovým plátnem neměl doposud prakticky co do činění, nicméně dlouholeté přátelství s J. J. Abramsem jistě sehrálo svoji roli.

Film se snaží působit autenticky, přesvědčivě - takřka dokumentárně. V reálu to ale znamená, že se nechal inspirovat módní vlnou snímků, které jedna z hlavních postav natáčí na nějakou kameru. Tento styl filmového vyprávění má jistě nesporné výhody (pocit napětí a toho, že by se to skutečně mohlo stát), ale i své "mouchy", lze si totiž jen těžko představit, že postava s kamerou natáčí vše na pásku zatímco jde o život. Většina lidí by v dané situaci pravděpodobně kameru odhodila a jala se spasit svůj nebohý život :-). Cloverfield se ale tohoto žánru zhostil celkem dobře a řadí se tak po bok snímků jako je Blairwitch project, Deníky mrtvých, či můj oblíbený hororový kousek - REC. Jistě není náhodou, že všechny tyto snímky se můžou pyšnit nálepkou horror. Tento žánr "autentických záběrů na kameru" je na to více než vhodný.

Pokud patříte mezi diváky, kteří rádi ve filmu odhalují tajemné souvislosti a překvapivé pointy, tak můžete být trochu zklamáni. O původu samotného monstra se nic nedozvíte (rýpavá poznámka: nepoužil snad něco podobného Abrams i v LOST?), takže se můžete stejně jako hlavní postavy jen dohadovat, co že se to vlastně děje.

A co že se to vlastně děje? :-)

Zápletka je celkem jednoduchá. Snímek začíná poměrně nudnými záběry (kde ale máme koneckonců i možnost si prohlédnout "kameramana" těsně předtím, než mu předchozí postava předá kameru) jedné oslavy v New Yorku, která je náhle přerušena řáděním jakéhosi monstra v ulicích města. Jakkoliv to vypadá hloupě a jednoduše, tak ve výsledném efektu se na film dá dívat, je napínavý a rozhodně tedy ne nudný. Velkou nevýhodou je ale krátká minutáž (asi 82 minut! Což je na celovečerní film zoufale málo...) a neodbytný pocit, že s danou látkou by šlo pracovat i lépe. Originální však film určitě není (a ono je dnes na filmovém poli již máloco), možná Vás nepřekvapí ani to, že jeden z hlavních hrdinů snímku má odjíždět pracovat do Japonska (domova slavné Godzilly...., tak co, už jsme doma? :-)).